Tentokrát s Babišem
Poslední debata před prvním kolem prezidentských voleb byla na TV Nova pod taktovkou Rey Korantenga. Rozdělena na dvě části, odpoledne pětka, večer vedoucí čtyřka. O jedinou skutečně zábavnou epizodu se odpoledne postaral Marek Hilšer. Sice se dostavil, ale zaprotestoval, že debata je dělená na dvě části a na protest odešel. Zbyla po něm jen fotka na pultíku. Líp by byl udělal, kdyby využil času do čtvrtku do 14 hodiny a kandidatury se vzdal. Riskuje, že mu celý příběh voliči připomenou, až se bude snažit po vypršení senátního mandátu ucházet o dalších šest let v hnízdečku. Dlužno mu připomenout, že předvolební kampaň není pár besed v televizi, ale nejdřív dlouholetá práce a pak intenzivní snaha přinejmenším půlroční a z toho pak pět agentur nezávisle na sobě měří preference. No a někdo zaujal víc a někdo míň, pan Hilšer míň. Komu chce žalovat?

Zklamán by ten, kdo se těšil na ring volný mezi třemi, kteří se těší největší pozornosti, Andrejem Babišem, Danuší Nerudovou a Petrem Pavlem. On sám ten formát pultíků na stojáka vede k nudě, takže zajiskření nastalo, když kupříkladu Nerudová vpálila Babišovi, že se přimlouvá za nízké úroky, protože má zadlužený Agrofert. Jediné objektivní měřítko – nejvíce času si ukousl Babiš a nejméně Pavel, ale rozdíl nebyl velký.

Záleží tedy na tom, jak který volič vnímal figury na obrazovce.

Andrej Babiš se ustavičně chvástal, co on a jeho vláda ukázali, koho všechno zná a že jeho protivníci jsou kandidáti nasazení totálně neschopnou vládou.

Danuše Nerudová sdělovala, že je mladá a krásná a usměvavá a empatická, ale že si taky dovede dupnout.

Petr Pavel toho moc nenamluvil, vždycky to bylo k věci, mělo to hlavu a patu a vedlo to ke konkrétnímu závěru.

Babiš vypadá trochu jako ten potrhlý chaotický profesor z filmu Zpátky do budoucnosti, při pohledu na Nerudovou jsem si vzpomněl na film Spadla z Měsíce (nemusíte ho znát, abyste pochopili, jak to myslím) a když už jsme u filmových příměrů, tak Petr Pavel byl jako Policajt ve školce. Jak si vybrat? Nebudu citovat film, ale divadlo. Záleží na tom… Jak se vám líbí.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Zkouška věrnosti

Včera jsem tu psal, jak se Gari s Norou zarazily na prahu, když přijela paní – v dešti, a nechtělo se jim vítat ji v lijáku. Večer se opakovalo něco podobného. Pršelo už jen málo. Vzal jsem koš s plastovým odpadem, že ho půjdu vyhodit do tříděného. To pejskové vždycky chodí se mnou. Opakovala se scénka z podvečera, věrnost má meze. Ale také jsou rozdíly v mezích.

Já totiž zavřel dveře ze zádveří do předsíně a nechal otevřené domovní dveře a taky vrátka, on je ten kontejner hned za rohem. Jdu tedy, ohlížím se, za mnou nikdo. Bestie nevěrný, pomyslím si. Ale když jsem se vracel, u vrátek se v mrholení krčila schoulená bílá postavička. Nora tam na mě čekala. A Gari? Válela se v zádveří na kokosáku a čekala, až přijdu.