Repete s nulovým výsledkem
I nepozora si musel všimnout, že „den hněvu" byl svolán na výroční den generální stávky v roce 1989. Tehdy se zúčastnily miliony lidí zastavením práce nebo fyzickou přítomností s cílem změnit režim a s rizikem, že proti nim nastoupí armáda a komunistická soukromá armáda, jako se to stalo v roce 1969. Lidi do toho šli, protože si řekli, že už bylo všeho dost a mají toho plné zuby.

Cože neznamená, že se to nemůže stát znovu. Naopak, myslím, že pravděpodobnost skutečného „dnu hněvu" je nemalá. Toto pondělí se to nekonalo ani v Praze ani nikde jinde v republice. Výsledek byl trapný, zcela trapný byl odborový předák Středula a jemu trapně oponoval ministerský předseda Fiala, když vysvětlil, že jeho vláda dělá všechno dobře a protesty že jsou nezodpovědné.

Paradoxní je, že nejasnost a rozbředlost protestu je obrazem nejasnosti a rozbředlosti vládnutí. Je to obecný jev. Za ilustraci může sloužit prkotina z Prahy těchto dnů, kdy městská část zakáže autům vjezd po 22 hodině, primátor rozhodnutí zruší, je za to vystaven trestnímu oznámení a aktivisté přelepují dopravní značky… povolující nebo zakazující něco jiného. Ano, Haiti je stát který je víc v rozkladu než Česko. Tady po sobě nestřílíme. Nicméně, takto nefunguje normální stát.

V povyku těchto dnů, připomínajícím kvokání slepic, by se mohlo zdát že jde o peníze. Šetřit že se nemá a když tak jinde a do toho vláda přijde s dotacemi na milionářská auta pro firmy a pak se kuchařkám sebere dvacka na platu. To jsou peníze, krev hospodářství, krev státu. Jeho hlavní neduh je ale v nefunkčnosti. V nemožnosti rozhodnout. Kdo v Česku podniká, dělá to se zaťatými zuby. Proto tchajwanci staví fabriku v Drážďanech, třebaže je předseda senátu Tchajwanec. Proto Microsoft buduje další své sídlo v Polsku, třebaže uvažoval o Česku. Tahle země je prašivá, kdo má rozum v hlavě, jde pryč. Pokud tu něco ještě funguje, je to dílo soukromých osob a firem.

Kdybych byl odborářem nebo aspoň vidlákem, budu Fialově vládě vytýkat jediné podstatné: že neprojevuje nejmenší snahu s tím hnout. Stav nezavinila ona. Základ položili komunisté a makali na tom čtyřicet let, ale nový režim to s nadšením přijal a vláda po vládě přidává nové a další vrstvy: je to takový laminátový krunýř, který ničí všechno životaschopné. Jakmile se objeví něco rozumného, šup a zabít: to udělali socdem s pokusem o racionalizaci zdravotnictví a to udělala Fialova vláda, když se podařilo schválit stavební zákon. Bum palicí a je konec.

Muselo by přijít tsunami, aby s tím hnulo, jenže Středula fakt není tsunami. Zatím jsme ve stavu, kdy se o této podstatné věci ani nemluví, natož aby se někdo s ní snažil něco dělat. Rozhodovací procesy, to je fundamentální problém této společnosti. Nejhorší je, že ona o tom neví.

Jako gorila v ZOO

V kuchyni máme myčku nádobí. Je to něco jako pračka, odklopí se přední stěna (panty dole, přeskočte tuhle pasáž, ale musím ji napsat, ne každý má v kuchyni myšku) a uvnitř jsou dva vysouvací šuplíky. Do horního se dává sklo, dolů talíře. K hornímu šuplíku je připojená vrtule na vodu. Když myčka pracuje, vrtule se točí a stříká nahoru (šuplík je drátěný) a dolů.
Konec technického uvedení, nastává drama.
Vrtule upadla. Pokoušel jsem se ji nasadit zpátky. Pomáhala mi Gari. Miluje myčku, jakmile ji otevřu , hned tam vrátí rypák a olizuje talíře. Jistě pochopíte, že Gari není ideální pomocník při takové operaci. Nechám toho, problém nebyl kynologický, nýbrž technický. Jak tam ta svině vrtule drží?
Blížím se k závěru, jak je to s gorilou a ZOO. Ony ty gorily mají ve výběhu něco jako hlavolam a dávají jim do něho jablíčko nebo banán. Ony pak musí šoupnout sem a strčit tam a odsunout tohle, aby se k němu dostaly. Podobnou manipulací jsem uvolnil korpus (přívod) vrtule od spodku šuplete, vrtuli nasadil (je nacvakávací) a zase systémem gorila v ZOO tu věc vrátil na místo.
Kdyby se to stalo znovu (stane se, myčka je deset let stará a má v sobě kurvítko, brzy si klekne kvůli součástce za 25 Kč a bude nutno ji vyměnit za novou), kdyby se to stalo znovu, fakt nevím, jak tu věc vyndat, nacvaknout a vrátit. Pokud se to stane, zavolám Gari. Dá mi inspiraci, přinejmenším dneska to tak bylo.