Co všechno je šťastné a co nešťastné
Za nešťastné pokládá premiér Petr Fiala rozhodnutí slovenské prezidentky Zuzany Čaputové nepodpořit další vojenskou pomoc Ukrajině. Prezidentka to sdělila prostřednictvím tisku s odvoláním na výsledky voleb. Minulou sobotu v nich zvítězil Smer Roberta Fica, odpůrce této pomoci. Ostatně odpůrce samotné prezidentky Čaputové, i čeští občané mohli žasnout nad videem, kdy Fico asistuje hecování davu ke skandování, že prezidentka je americká kurva. To je bezesporu nechutné a lidsky lze pochopit, že Petr Fiala Ficovi ke zvolení neblahopřál. Že to neudělal předseda vlády se ale jeví jako nešťastné. Řeka Morava se nerozšíří na rozměry Mississippi a se Slováky budeme žít a kooperovat, i kdyby u nich měl zvítězit kdokoli jiný. Teď je to Fico.

Prezidentka před volbami slíbila, že sestavením vlády pověří vítěze voleb. Možná to dnes pokládá za nešťastný slib, možná že nešťastně uvěřila prognózám agentur pro vytváření veřejného mínění, které slibovaly vítězství progresivní formace. Jistě z Ficova vítězství šťastná nebyla, nicméně slib dodržela a bez zemanovského kouzlení Fica pověřila – třebaže i Progresivní Slovensko má šanci jakousi vládu slepit dohromady. Což při tom všem je od ní šťastný krok vzhledem k vidině chaosu, který by v opačném případě zřejmě nastal.

Jak ale hodnotit její rozhodnutí nepodpořit pomoc Ukrajině? Nová vláda ustavena není, výkonná moc je v rukou vlády stávající, úřednické. Pomoc chce poskytnout regulérní ministerstvo obrany. Nová vláda, ať Ficova nebo kohokoli jiného, se moci ujme bůh ví kdy. Proč se do toho Čaputová plete? Jeví se to jako krajně nešťastné a tak to hodnotí Fiala – veřejně. Jenže jako premiér by se do rozhodování v sousedním státě neměl plést ani svými komentáři, je to nešťastné.

Už toho nechám, šťastného a nešťastného bylo dost. Slovenská politika je svérázná. Zůstala za řekou Moravou, což je, řeknu naposled, šťastné. Nezbývá než popřát Slovákům i nám, aby vše nakonec dobře dopadlo, jakkoli si to nedovedu přesněji představit.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Nelez tam

Kdyby si měla Gari dělat čárku za každé moje „nelez tam", měla by plný táákhle tlustý notýsek. Nemohu ale jinak: jakmile uvidí otevřené dveře, musí do nich vlézt. Kdyby to byly dveře do pekla, vlezla by tam. Ikskrát se stalo, že jsem si jí nevšiml, dveře zavřel a za hodinu, za dvě jsem se po ní začal shánět.

Strašná zvědavka. Píšu, ohlédnu se – neleží na pelechu. Kdepak asi je? Určitě někde byly otevřené dveře...