Česko na křižovatce, nebo snad jinde
Důvtipný čtenář jistě pochopil už z titulku, že se autor těchto řádků přiklání k řešení „jinde". Křižovatka předpokládá volbu. Křižovatka je víc než rozcestí, tam volíme, zda doleva nebo doprava, kdežto křižovatka předpokládá směry nejméně tři, zpravidla čtyři.

Česko na žádné křižovatce není. Vězí v hluboké jámě a není ani ta nejmenší perspektiva, že se z ní v dohledné době vyhrabe. Není to vina Fialovy vlády, není to vina Babišovy vlády, třebaže to Fialova vláda vytrvale tvrdí. V Česku obecně platí, že za to, co je výrazně lepší než bylo za minulého režimu, vděčíme soukromému sektoru. To co je v gesci státu je stejné, ale často mnohem horší. Svou tupou nehybností stát hodně připomíná předlistopadový útvar, s tím rozdílem, že mu násobně zbytněla byrokracie. Je hezké, že Hospodářská komora uspořádala na téma Česka na křižovatce konferenci. Premiér Fiala na ní předestřel jímavý výhled na dekády kupředu. I podniky tohoto typu patří k dlouhodobému stavu země, zakořeněného hluboko do bolševické minulosti: hlavně mít své jisté, do ničeho se nepouštět a hledět, aby jiný nelezl do mého písečku. Tak se to zavedlo za minulého režimu a stát v novém režimu to udržel dál. Změnily se vnějškovosti, máme ústavou garantované svobody, můžeme svobodně mluvit a psát, i konference můžeme pořádat. Nic se ale nezmění. Když už hrozilo, že bude platit nový stavební zákon urychlující povolovací řízení, nová vláda ho zrušila a nový slíbila. Nebude žádné nové povolovací řízení. Je příliš mnoho institucí a institutů, ať to jsou úřady nebo takzvané neziskové organizace přisáté na státní rozpočet, které mají zájem na blokování stavebních iniciativ pod tou či onou záminkou. Premiér Fiala může pronášet na konferencích důmyslné projevy, ale instituty a instituce zabrání uvolnění zabetonovaného pracovního trhu, kdy zaměstnavatel nemůže nikoho vyhodit a zároveň nemůže nikoho přijmout. Voskovec s Werichem zpívali „místo chleba žvýkáme hesla". Doba se posunula, Dnes platí, že místo stavby atomových bloků hovoříme o nutnosti rozvoje jaderné energetiky.

Kdyby tedy aspoň nežvanili, když už nemohou nic udělat! Ale zase na druhou stranu, o čem bychom psali úvodníky.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Kde mám svítící obojky?

Vím, že mi neporadíte, musím je najít sám a to opravdu musím, protože čas je neúprosný a co naplat, v osm je tma. Nebo skoro tma. Mám-li mít přehled, musím nasadit Noře a Gari svítící obojek.

Nechce se mi do hledání a protiví se mi sama ta myšlenka. Až ty obojky najdu a zprovozním, to znamená elektricky nabiju (dneska je všechno na elektriku, čekám kdy dojde na hajzlpapír, proto je nutné zrušit elektrárny), až je nabiju, zruším léto.
Bude to kapitulace. Nechci kapitulovat. Což je dobrá výmluva, proč se mi nechce pátrat, kam jsem je na konci jara zašantročil.