Rozčilení kolem sochy která nestojí
Láme se počasí, doufejme k lepšímu, a je tu i náznak nového tématu, nového námětu k rozčilování. Turecko se prostřednictvím svého velvyslance obrátilo na Prahu 6 s přáním umístit v městském parku třímetrový pomník Mustafy Kemala Atatürka. Připomenu zejména mimopražským, že před nedávnem žila Praha 6 kácením pomníku maršála Koněva. Byl to velký vojevůdce, ale měl krvavé ruce, zejména pak si je krví pokryl v roce 1956, kdy klasicky ruským terorem zlikvidoval maďarský pokus získat svobodu. Mustav Kemal Atatürk je státník, který se zasloužil o moderní podobu Turecka. Ruce má pochopitelně také krvavé, Turci mají svoji genocidní minulost, nejsnáze se vstoupí do problematiky četbou románu Franze Werfela Čtyřicet dnů malého národa. Atatürk v roce 1923 vyhlásil republiku – proto žádost o pomník, letos je sté výročí vzniku moderního Turecka. Snažil se zlikvidovat pozůstatky imperiální minulosti a budoval stát moderního typu, oproštěný od vlivu islámu, věc na Středním východě nevídaná. Však taky současný sultán Erdogan postupně a plíživě kormidluje směrem k minulosti – a to má společné s Putinem, neskrývá své touhy tlačit na obnovu někdejšího impéria.

Tolik tedy stručně k Atatürkovi.

Nezbývá než položit hádanku pro chytré hlavičky: vidíte někde byť jen miniaturní důvod, proč by měl v městském parku na Praze 6 stát jeho pomník? Pokud se na otázkou někdo soudný zamyslí, pak důvody k rozčilení automaticky odpadnou.

Ledaže by mělo být rozčilení naším programem, ačkoli nás před tím T.G.Masaryk varoval.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Zase přes plot

To by bylo na dlouhé vyprávění, zhustím to na minimum. Gari zase vběhla někomu na pozemek zrovna dyž se zavírala vrata a zůstala tam. Poprvé se to stalo – jsou to možná dva roky, teď mi nezbylo než zalarmovat Ljubu, popadnout štafličky… Ljuba po štafličkách přes plot, pak Gari do náruče a jistě si dovedete představit, jak sebou mrskala, když se ocitla ve výšce – ono by to dalo dva, tři metříky.

Já stál na chodníku, vztahoval ruce ke Gari jako k maně nebeské a bál jsem se, že mi ji Ljuba pustí na hlavu.
Vše dobře dopadlo… a Gari teď na provázku! Furt! Já ti dám, potvoro!