Dobře vykolíkované claimy ANO a SPD pod tlakem
Sobotní pražská demonstrace platformy PRO (Právo, respekt, odbornost) Jindřicha Rajchla by vyvolala menší pozornost, nebýt finále. Průběh byl do té doby klidný, účastna hraně, kdy je možno ji pokládat za úspěch nebo propadák, podle toho, na jaké straně názorové hranice stojíte: duch byl ostře protivládní s jasným, nicméně takticky tlumeným proruským a protiukrajinským akcentem (na př. organizátoři odrazovali o používání ruských státních vlajek). Po skončení se část účastníků rozhodla pro přímou akci a pokusila se proniknout do budovy Národního muzea, aby strhli velkou ukrajinskou vlajku, která tam na fasádě visí. Mezi nimi byl spatřen i děkan Národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík.

Není to poprvé, kdy se děkan Ševčík takto angažoval a v pondělí se má kvůli tomu setkat s rektorem VŠE Dvořákem. Serveru Seznam zprávy Ševčík sdělil, že jenom šel okolo. K tomu no comment a taky no comment k akademickým svobodám a právu každého na politické angažmá.

Navzdory tomu všemu jedna myšlénka na mysl se neodbytně vkrádá. Dotyčný vstoupil do komunistické stany v roce 1985 a setrval v ní do roku 1989, to soudruh Ševčík byl na zahraničním studijním pobytu na Vídeňské univerzitě, jako nesoudruh by se podíval leda do Pelhřimova. Ale už v roce 1989 spoluzakládal Liberální institut a o rok později se pokusil stát se rektorem VŠE, to jenom na dokreslení pružnosti tohoto člověka. Jakpak se asi na něho dívají jeho studenti? Dnešní studentstvo je převelice citlivé, zkuste na akademické půdě třeba prohlásit, že žena je člověk obdařený vaginou. Třeba se nic nestane, ale riziko to je…

Pročpak se Ševčík asi snaží být v pětašedesáti disidentem? Kdyby se poměry takzvaně otočily, rektorem by se bezpochyby stal, čerpal by ze stejné vyživovací trubice jako po roce 1985, kdy vstoupil do komunistické strany.

Jako vsuvku uvedu dobový vtip z poloviny osmdesátek.

Potká Kohn Roubíčka a povídá: tak jsem vstoupil do strany.
Vážně? podiví se Roubíček. Teď, po sezóně?

Jak vidno, sezónu si nenechal zkazit, Liberální institut ho zachránil (vyhodili ho až v roce 2013). Jakoupak sezónu vyhlíží teď? Už si chystá šeřík k uvítání tanků s písmenem Z na věži?

Opravdu není třeba tomu přikládat větší váhu, než jakou tato mravní kuriozita má. Výnosné opoziční platformy si pojistili Babiš s Okamurou, a ti do revíru hned tak někoho nepustí. Konec konců, ani upřímnost podpory ze strany Trikolory a KSČM není přesvědčivá. Čerpají ze stejného lidského a názorového zdroje. Je velmi hlučný, je velmi výřečný, stačí se podívat na diskuse pod mými úvodníky. Na výsledcích voleb to ale vidět není.

Proto opakuji, když poslouchám ty řeči o liberální demokracii založené na občanských iniciativách a silném soudnictví, které ochrání menšiny: Držme se parlamentní demokracie, chraňme ji, obhajujme ji - než ji zakážou… abych parafrázoval heslo lidí, kteří v sobotu hulákali na Václavském náměstí.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Na hledanou

Na procházkách se psem se ztrácí a nachází. Včera jsem takhle našel něčí elektrický obojek – to je ta věc, o které si lidi myslí, že když si to koupí, že je pes bude poslouchat. Pravda je to částečná. Obojek má elektrody, majitel vysílačku a na stisk obojek bud zabzučí nebo dá psu elektrickou ránu. Pes se tím dá vychovat, ale musí se to umět. Kdo to umí, zpravidla elektrický obojek nepotřebuje. Ach jo. Zkrátka, tenhle obojek jsem našel,, někdo ho ani neuměl pořádně připnout pejskovi na kkrk. Tak jsem ho vyvěsil na významné místo.

Odpoledne zazvonila kamarádka z vedlejší ulice. Že prý jestli jsem neztratil tohle, pravila a ukázala mi pěknou powerbanku, celou modrou. Mám rád modrou barvu, nicméně musel jsem se omluvit: potěšilo mě ale, že mám pověst technomaniaka, který chodí do lesa vycpaný powerbankami.
Já sám jsem neztratil nic. Co není, může být, ničeho se nezříkám.