Se slušnými pravdomluvnými lidmi bývá míň zábavy než s prolhanými šizuňky. To je výsledný dojem ze semifinálového duelu matche Babiš versus Pavel. Odehrál se na obrazovce CNN Prima News, vítězem byla bezesporu Terezie Tománková. Řídila debatu s přehledem a energicky, všechna čest. Můžeme si to říci, ale v rozhodování koho volit to nepomůže. Petr Pavel se žádné chyby nedopustil a při zvoleném stylu se chyby ani dopustit nemůže. V tomto ohledu je Andrej Babiš produktivnější. V nedělním duelu na ČT vyvolal diplomatickou kolizi se čtyřmi státy NATO, takže musel zaangažovat aktuální hlavu státu, aby věc vyžehlila. Kteréhož úkolu se Miloš Zeman ujal s šarmem sobě vlastním a definitivně udělal z Andreje Babiše idiota. Ovšem idiota jen u té části voličstva, která tuší, co je to NATO a závazky ze členství v něm plynoucí. Pokud jde o středeční výkon, Andrej Babiš zaperlil v druholigovém duelu na Novinkách. Tam zase vytočil svého přirozeného spojence na politické scéně, totiž Okamurovu SPD, výrokem, že se v příštích volbách SPD do vlády nedostane. Stejně jako už v neděli večer běsnili Poláci a Pobalťané, vyskočil jak píchnutej Okamura, šlo tedy o blamáž a kiks rázu vnitropolitického. A co duel na Primě? Ze slovopádu kňučení, chvástání a urážek se dá vyhmátnout jediné: Andrej Babiš napadl evropský koncept Green Dealu s takovou vervou, že i člověk, který si pamatuje, vypustil z paměti, že právě on jako premiér ho za Česko v Bruselu podepsal. Tato epizodka nebude mít dozajista naprosto žádný vliv na výsledek voleb, mohla by mít v budoucnu, až na to… Kdo si za týden na jeho slova vzpomene? Pokud bude zvolen, stejně nebude mít na žádný Green Deal vliv. Pokud nebude, vrátí se do obytňáku a bude brát poslanecký plat a chystat příští volby – a těch bude v roce 2024 přehršel. S Okamurou to splichtí, stejně tak jako s bolševiky, Šlachtou a Trikolorou. No a kdyby mu to někdo připomněl, řekne mu, že je to kampáň, komplot, podraz a spiknutí polistopadového kartelu. S Babišem nelze diskutovat. Lze ho jen porazit ve volbách, kéž se to podaří.
Tak je to vždycky. Odcházíme spolu, jedněmi dveřmi, takřka bok po boku. Když pak se později zjistí, že se na něco zapomnělo, kdo na to zapomněl? Já. V daném případě rozsvítit pejskům. Děláme to, když víme, že se vrátíme po setmění a s tím se dalo počítat – šli jsme na mítink Petra Pavla na Staroměstské náměstí. Pejskové nejsou pomstychtiví a vyčítaví. Jakkoli by měli nárok na stížnosti, nestěžují si. Ani tentokrát. Třeba věděli, že jdeme na dobrý mítink a měli sympatie – ale to je teorie, kterou nejsem schopen doložit. |