![]()
![]() Pokud jde o migraci, v Evropě přituhuje. Švédové nasazují armádu do ulic a Itálie prosí Německo, ať tu invazi přestane financovat. Racionální recept by se dal najít, ale naráží na emoční bariéru. Angelu Merkel přiměla k wilkomenn politik vize filmových záběrů masakrů na hranicích, pokud by se nasadila policie a vojsko. Její obava byla oprávněná: Poláci nasadili silové složky na opevněnou hranici proti očividné politicky motivované agresi ze strany Lukašenkova režimu, proti „bombardování lidmi", a ejhle, už je tu citlivá duše paní režisérky Hollandové a svět se dojímá nad osudy běženců. Tedy lidí, které Lukašenko naverboval, nasadil do letadel, přivezl do své země a autobusy navezl do bělověžských lesů k hranici. Ano, toto je dilema migrační politiky. Jedno dilema. Je tu ale i druhé, o kterém se zatím nemluví. Lída Rakušanová měla nedávno v Českém rozhlase úvahu o tom, že Německo má málo pracovních sil a potřebovalo by čtyři sta tisíc pracovníků ročně, aby díry v pracovním trhu zacelilo. Číselně to jistě sedí, ostatně to známe od nás taky – a je chyba, že naše ne-akční vlády bez ohledu na stranickou příslušnost nejsou s uvolněním pracovního trhu schopné a ochotné cokoli udělat. V čem je ale háček? Nejde jen o to, zda se na Lampeduse vyloďují pracanti chtiví přiložit ruce k dílu. Ale dejme tomu, že to je opravdu pracovní síla, schopná rekvalifikace a nasazení do moderního průmyslu k digitálně řízeným strojům. Kdyby ale to tak bylo a došlo na recept Lídy Rakušanové, nechybělo by těch čtyři sta tisíc pracantů v rozvojových zemích? Čtyři sta krát počet dalších zemí Evropy krát počty let? To už by byly milióny. Nepotřebuji mít křišťálovou kouli, abych viděl budoucnost: Nastane doba, kdy předáci „globálního Jihu" budou z tribun VS OSN řečnit o tom, že Evropané v době kolonialismu vykradli přírodní bohatství a v jednadvacátém století nastolili mnohem horší neokolonialismus a ukradli to nejcennější: pracovité, schopné produktivní lidi. Ostatně, ono se to doslova děje, a nejde jen o globální jih – z Rumunska odešla už pětina obyvatel produktivního věku… V Africe se po pracantech na Lampeduse zatím nikdo neshání, ale co není, určitě bude. Možná dřív než se nadějeme.
Strašná zvědavka. Píšu, ohlédnu se – neleží na pelechu. Kdepak asi je? Určitě někde byly otevřené dveře... |