![]()
![]() Zpátky k věci. Nevíme, co paní Bednářová řekla nebo neřekla. Šílený je sám o sobě fakt, že se cosi z výuky stane předmětem soudního jednání a chválabohu za to, že to soud odmítl. Vzpomenu na dávný případ, kdy se můj kamarád za bolševika rozváděl a protistrana, tedy manželka, vytáhla proti němu, že je nepřítel režimu a že by určitě jejich synkovi, tehdy mu byly dva roky, bránil ve vstupu do pionýra. Soudce ji poslal slušně řečeno na Macháčkův palouk a dobře udělal. O padesát let později došlo k podobnému soudnímu postupu ve zcela jiné věci, ale zase ne úplně tak jiné věci. Politické postoje ať nejsou předmětem soudního jednání, tečka. Seriózně se věc ani posuzovat nedá. Výroky paní Bednářové jsou nedohledatelné, udavačovo video nutně vtrhává výrok z kontextu. Jen tak si na udavače myslím, uvádím mužský rod, nevím zda to byl chlapec nebo děvče. Měl jsem kamaráda, který se chlubil, že se vyspal s tělocvikářkou a všichni jsme mu záviděli a obdivovali ho. Jestlipak ten kameraman taky bude jednou po létech chodit a říkat: já jsem natočil učitelku a poslal ji před soud? Mě by se z něho chtělo blejt, ale nejsem ani boomer, já jsem dinosaur. My jsme udavače mlátili, když já chodil do školy. Dnešní generaci udávání zřejmě nevadí. Všechno toto píšu s hlubokým přesvědčení, že je třeba čelit Rusku s největší tvrdostí, posilovat obranu, a klidu bych měl, až kdyby se začala v Ralsku budovat americká vojenská základna. Což opravdu bohužel nehrozí, nicméně soudní rozhodnutí mě potěšilo. Jen to dodám, že je to smutné, že mě těší něco tak samozřejmého. Kdyby byly skutečně normální poměry, taková věc by se před soud vůbec neměla dostat.
![]() |