Ne že by ministryně obrany Jana Černochová neměla vážné důvody vystoupit na obhajobu Polska vůči ukrajinskému prezidentovi Zelenskému, který na půdě OSN naznačil v projevu, že Polsko „pomáhá připravovat scénu pro herce z Moskvy". Jeho úlet nebyl první toho druhu. I jiní představitelé Ukrajiny zaměňují ochotu za povinnost a zapomínají, že pomáhající státy svou pomocí Ukrajině v boji proti agresorovi především hájí svoje zájmy, jelikož ve světě politického gangsterismu slabost vybízí gangstera k dalším agresím. Hájí tedy vlastní zájmy, ale je na nich aby rozhodovaly, jaké to jsou zájmy, jaké jsou jejich parametry a meze a z toho pak plyne i míra a rozsah pomoci. Kauza kolem níž se rozmíška točí souvisí s potravinářskou politikou a ta je pro Polsko coby významného producenta potravin klíčová. Není tedy divu, že si svůj písek Polsko hájí a v tomto smyslu se ministryně Černochová, lidsky vzato, postavila na jeho stranu. Jenže Jana Černochová není jen tak nějaká Jana Černochová na Twitteru. Je to ministryně obrany České republiky, hráč ve složité mezinárodní hře. Jestlipak svoje extempore na sociální síti konzultovala s ministrem zahraničí Lipavským? S premiérem Fialou, zdalipak mu zatelefonovala: „Péťo, mám chuť proplesknout Ukrajince, prima nápad, že jo?" Byl avizován náš velvyslanec v Kyjevě, že by si měl od rána navléknout azbestovou rukavici, až bude brát mobil?
Nechme žertů. Černochová není sama, kdo plácá na sociálních sítích. Věc vyšumí a její význam je nulový. Nicméně, jeden význam přece má: Je to problém za velmi, velmi vzdáleným obzorem a bůh ví jestli se k tomu obzoru někdy dostaneme, je příliš mnoho minových polí na cestě. Ale ta otázka by mohla zůstat viset ve vzduchu: co udělá se zemědělstvím EU masivní ukrajinský výroba? Ona totiž i ta aktuální hlasitá obrana proti levnému obilí v době potravinové drahoty vypadá přinejmenším divně. Pravidelný ranní procházkový okruh vede i přes hřiště v sousední obci Březová. Je pěně zasazené do borového a dubového lesa, hraje se tam nohejbal, souvisí s ním i posezení, takže je to společenský setkávací bod: ráno tam posedávají pejskařky s pejsky a večer, soudě podle zbytků, docela hustý společenský život. Ani jsem se nestačil rozhlédnout – Gari ano, ta se rozhlédla a už hup, skočila na stůl. Ne, neždímala kapky z pivních lahví, někdo tam nechal pytlík s chlebem a dřív než jsem ji stačil vyhnat, pytlík otevřela, prozkoumala a vyžrala. Doma by se nad chlebem ofrňovala: jenom chleba? Kdežto tady, tady to byl úlovek.
|