Chvilka pro hořký humor
Rozpočtový schodek je za první čtvrtrok třikrát větší než byl loni, dosáhl neuvěřitelných sto sedmdesáti miliard korun. Kde jsou ty časy, kdy schodek čtyřiceti miliard za celý rok budil nevoli a kritiku, a už vůbec, kde jsou časy, na něž nedávno vzpomínal Václav Klaus v rozhovoru s Lidovými novinami, že se vztekal kvůli schodku jedné miliardy. Ze zpravodajství se na nás zubí fotka ministra financí Stanjury s ručičkami vzhůru v obranném gestu, jako by říkal „já nic, já muzikant" a ujišťuje ty poslední, kteří mu jsou ochotni věřit, že plánovaný schodek 295 dodržen bude. To by ale muselo být sešlápnutí na brzdu! Zatím vláda ruší poštovní úřady, aniž byla schopna kloudně vysvětlit, zda oběti vylosovala z čepice anebo zvolila jiné kritérium. Víme jen, že alokuje 40 milionů na výzkum, jak jsou lidé s poštou spokojeni. Mám návrh k ušetření: dejte mi milión, pane Stanjuro, a já vám to řeknu. Hned bude 39 mega doma!

Ano, svádí to k hořkému humoru, ovšem k smíchu to není. Samotný výkon vlády není tak strašný, jako zjištění, že k němu není alternativa. Spíš věřím, že Fialova vláda prošustruje „jenom" 295 miliard (třeba ušetří, třeba zruší České dráhy), než že by Babišova alternativa přinesla nový racionální přístup. Jsme v naprosto bizarní situaci: státní finance se očividně hroutí a šéf opozice stojí v luxusní bundě po boku šéfkomunistce před prázdným vládním palácem (vláda odjela na dlouho plánovaný a dopředu oznámený výjezd do Jeseníků) a slibuje, že lidem pomůže.

Když on byl v čele vlády, za pomoci pánů Fialy a Okamury zrušením superhrubé mzdy položil na trvalý deficit základ. O čem se tedy chceme bavit, a hlavně, odkud by záchrana měla přijít?

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz To byla zase noc

Šli jsme brzy spát, Ljuba měla ranní práci, měla vstávat brzy. V půl páté mě vzbudil psí čumák. Gari nebo Nora, vyjde to nastejno. I potmě umím číst řeč těla, tenhle čumák mi sděloval: pojď na mě přtáhnout deku! Nechtěl jsem ale lomozit, abych Ljubu nevzbudil a tak jsem jen odhrnul svoji deku a psí čumák s nevšední ochotou přijal pozvání.

V poledne se Ljuba vrátila z práce a mezi řeší si postěžovala, jaká že to byla noc. Vzbudil jí psí čumák, byla to Nora, musela s ní jít ven na zahradu, protože jí bylo špatně. Že mě nechtěla budit, spal jsem jako dřevo.

Záhada pro koumavou hlavu: stalo se to před tím, než mi – ten druhý pes, tedy Gari – vlezl pod deku? Nebo to bylo potom?
Nepotřebuju úplně všechno vědět, nemusím se na úplně každou záhadu vyptávat.