Nějakou dobu se to šuškalo a v úterý se potvrdilo, že Zuzana Čaputová se nebude ucházet o druhý mandát prezidentky Slovenské republiky. K hlavním úkolům jakékoli hlavy státu patří reprezentace země. Značnou část svého mandátu měla souběžně s Milošem Zeman a tehdy byl ten rozdíl doslova ohromující a pro nás Čechy zahanbující. Když pak na Pražský hrad nastoupil Petr Pavel, ti dva vytvořili tandem, který někdy vytvářel iluzi o Československu – které se reálně vzato stalo v dějinách obou našich národů pouhou epizodou. Přirozeně že se naskýtá otázka, proč Čaputová se nechce o volební souboj pokusit. Ona sama to vysvětluje nedostatkem síly. U padesátileté ženy ve skvělé formě je to vysvětlení značně nepřesvědčivé. Na podzim se budou na Slovensku konat předčasné volby – poté, co stávající politická reprezentace groteskně zklamala. Favoritem je zde Robert Fico, muž, proti němuž je i Jiří Paroubek noblesní intelektuál salónního typu. S ohledem na to jsem si bezděky vzpomněl na klasickou židovskou anekdotu s pointou „to aby viděli, jaké pakáži já tu musím dělat rabína". Také na Slovensku trvá prezidentský mandát pět let, takže Čaputová doslouží v polovině příštího roku. Pokud volby dopadnou tak, jak vypadají, bude postavena před úkol pověřit Fica sestavením vlády a v té vládě s velkou pravděpodobností stanou fašisté. Zaspekulujme: tak hnusnému úkolu se bude moci Čaputová jednoduše vyhnout tím, že abdikuje. Stane se to v době vrcholícího chaosu a politických bouří. Tím, že svůj úmysl znovu nekandidovat oznámila už teď, odstartovala zahřívací kolo prezidentských voleb, mluví se o prvních možných kandidátech. Tím že se rozhodla nekandidovat nastavila jiná pravidla hry. Jen vzpomeňme, jak při naší poslední přímé prezidentské volbě míchal kartami Andrej Babiš, když dělal s oznámením kandidatury drahoty. Z jejího rozhodnutí nic pozitivního neplyne. Kdo měl doposud pochybnosti, zda si Slováci dovedou ve svém státě sami sobě vládnout, má o argument navíc. Mimochodem, co se týká naší schopnosti si vládnout jsou ty pochyby jen o malinko menší. Navíc, Petr Pavel taky prohlásil, že pět let na Hradě je až moc dlouhá doba...
Jsem v těchto dnech sám doma, Ljuba je na výletě. Když je zima, nechce se mi pracovat na zahradě. Když je horko, nechce se mi už vůbec pracova kdekoli, na zahradě i mimo ni. A co pejskové? Věrná Nora mi pomáhá, když se přemůžu a pokouším se umravnit rozkošatělé křoviny. Odpoledne moc hezky rozkousala kus čerstvého bambusu – když něco hryže, je to známka maximální solidarity. A co Gari?
|