Přestaňme se smát, a teď trochu klidu
Pravda ne vždycky vítězí a rozum taky dostává na frak. Chce to ale trochu času a věci se mohou ukázat v příznivějším světle, než by se zdálo. O příznivém světle se nám může zdát. Dnes nám může připadat směšné, že Václav Havel použil slovní spojení „blbá nálada" v roce 1997, kdy země procházela obrovským kvasem a startovala do údobí historicky bezpříkladného rozkvětu. Ten bohužel skončil s epidemií covidu a následovaly další rány, které nás psychicky zadupávají do země.

Nicméně pozitivní momenty tu jsou. Zdánlivě nerozborný val zelené ideologie se drolí. Té ideologie, která bedla k zastavení rozvoje jaderné energetiky s katastrofálními důsledky, které dnes neseme na hřbetu. Ale i to se mění. V Dubaji začala klimatická konference COP28. Můžeme mít tisíc výhrad. Nechutné je, že začala „minutou ticha za Gazu". Podiv vyvolala i letecká flotila, která do Dubaje dopravila delegáty z bezmála 200 zemí. Nebude mezi nimi chybět ani náš premiér Petr Fiala. Před odletem vzkázal:

Na konferenci budu prosazovat zásadní posílení role jaderné energetiky. Společně třeba s USA, Velkou Británií nebo Francií se zde přihlásíme k deklaraci, která chce do třiceti let ztrojnásobit počet jaderných elektráren na celém světě. Jádro je spolehlivý, stabilní, bezpečný, čistý a efektivní zdroj energie, který je nesmírně důležitý pro budoucnost naší energetiky. Bez jádra nemáme šanci zajistit naši energetickou bezpečnost a dostupnou energii pro občany a firmy. Jsem rád, že si to uvědomuje stále více zemí, které chtějí jadernou energii rozvíjet.

Můžeme se tomu posmívat a hodně lidí to jistě udělá. Ovšem skepse je postoj, která nevede k ničemu. Fiala samozřejmě neprosadí nic, ale i tento jeho vzkaz je známka změny postoje. Je to jakýsi úsvit rozumu, příslib, že končí doba, kdy „se řídíme vědou", ale nesmí to být fyzika. COP28 těžko přinese nějakou zásadní změnu. Ale to avizované jaderné spojenectví s USA, Británií a Francií je náznak, že rozum není zcela pohřben a to je dobrá zpráva do aktuální superblbé nálady.

Příště drama

Týden končí. Taky polevily mrazy, nové mají přijít a s očekáváním ochlazení přišel nový kabátek, tentokrát pro Gari. Měl by líp padnout. Zatím leží na stole, jak ho kurýrní služba doručila. Neodvažuju se ho otevřít, je takový hezký večer a nechci si ho pokazit.

Gari nic netuší, klimbá v pelechu. O průběhu dramatu dodám referát v pondělí.