Napočtvrté prošel návrh na uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry a přichází na řadu ústavně-právní výbor a komise pro rodinu. Jádrem sporu byl samotný pojem manželství. Proti skutečným právům stejnopohlavních dvojic slýcháme jen málo námitek, pokud vůbec. Tento druh soužití je akceptovaný bez emocí a namnoze i bez zájmu, což by bylo jen dobře: co je běžné a přirozené, nevyžaduje zájem. Je načase, aby zmizel i pojem homosexualita. Láska je láska, zpívala Lucie Bílá, vztahy jsou vztahy, sexualita je sexualita, tak proč tomu dávat specifickou nálepku? Od toho jsme ale daleko. O právní úpravy v první řadě nešlo, jde o značku, o firmu. Tak tedy bude taky manželství, háček je v tom „taky". Málo platné, manželství je svazek muže a ženy pod zvláštní ochranou státu potažmo církve s ohledem na zajištění nové generace. Na tom nezmění ani deset zákonů vůbec nic. Když tomu stejnopohlavní páry chtějí tak říkat a přejí si mít na to papír, bude jim to nejspíš umožněno i v Česku. Institut manželství se nezhroutí, sňatků ani nepřibude ani neubude, porodnost sice dramaticky klesá, ale příčiny jsou neznámé. Kdyby šlo jen o slovo manželství, s pánembohem, ať to tak je. Znepokojivá je ale dynamika celého procesu. Jen si vezměte samotný název – ono je i těžko říct, zda je to název, logo, zkratka, od každého něco: LGBT+. Nejdřív byly lesby a gayové. Ano, říkalo se jim čtyřprocentní menšina, narodili se se svou preferencí. Pak najednou přibylo B. Pak T na konci a šlo to dál. U nás se to nepoužívá, leckde ano: LGBTQ. Aby se otevřely dveře dalším kreacím, je na konci +, kdyby se náhodou něco objevilo. A že se objevilo! Zatím snad nejúplnější je LGBTQIA2S+ a určitě se jede dál. Zápas o pojem manželství má souvislosti. Ve Sněmovní ulici ve čtvrtek skončila jen jedna šarvátka jedné ofenzívy, zjevně vítězící. Ale na jiných frontách to pokračuje. Lisabonská úmluva, která se tváří, že ochraňuje ženy, tlačí před sebou genderovou tématiku a snaží se ji prosadit do právního řádu, aby mezinárodní úmluva dominovala nad domácím právem. Pod tlakem je školství. Sexuologové a pedagogové zbaběle zavírají oči před tlakem trans – ideologie na děti a dospívající mládež. Před deseti lety by drag queen ve škole by způsobila poprask, dnes se jen opatrně diskutuje: říká se tomu Overtonovo okno, to pozvolné zvykání na něco doposud nemyslitelného. Takže LGBT+ ideologie zvítězila, pomohly k tomu i slzy Pekarové Adamové. Co bude příště, na jaký dojímavý slogan se máme těšit? Manželství pro všechny si opravdu zaslouží zlatou palmu pro marketing.
A je to tady, Nora nechce po poledni na procházku. Byšli jsme docela dost po poledni, mohlo být ke třetí, ale i tak se Nora zastavila u vrátek. Pokračoval jsem jen s Gari a teprve za chvíli Noře povolily nervy a ploužila se stínem za námi. Abych Garince ulevil, sundal jsem jí trychtýř z hlavy a dával pozor, aby se nezastavila a nelízala se. Zítra tedy půdu po obědě jen s Garinou. A je mi jasné, že sotva vytáhneme paty, bude Nora doma kvílet: oni mě tu nechali! Oni se na mě docela sprostě vybodli! |