Je to jednoduchá zkratka, ta OBSE: znamená Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Je sice hezké, že jednasedmdesát poslanců z dvaceti zemí naléhalo na Rakousko, aby neudělilo ruské delegaci víza, jenže… V OBSE je sdruženo 57 států, takže protestovala menšina. A hlavně, když Rakousko (po Maďarsku největší kolaborant s Putinovým režimem) pod záminkou neutrality povolilo vstup do země i lidem na sankčním seznamu EU, tyto státy neudělaly to, co by se slušelo a bylo normální: s výjimkou Ukrajiny a Litvy se omezily jen na plané řeči, místo aby zasedání bojkotovaly. Je sice hezké, že se delegace zločineckého státu vplížila do sálu zadním vchodem, ale vplížila se… a mezi nimi i chlap, který veřejně prohlašoval, že je Ukrajinu třeba vbombardovat do osmnáctého století. OBSE je spolek více méně k ničemu, historicky vznikl k Helsinské konference, svolané v roce 1966. Ale už tehdy si z ní Rusko – tehdy v podobě koloniálního soustátí SSSR – dělalo z konferování a úmluv čurinu. V roce 1975 totiž SSSR podepsal tzv. Závěrečný akt, včetně pasáží o lidských právech a související agendě: hádanka pro koumavé, proč byla pronásledována Charta 77 jako zločinecká organizace? Protože se na Z8věrečný akt odvolávala a domáhala se jeho dodržování.
Účast na konferenci ve Vídni je trestuhodná chyba a hanba – zvláště v dny výročí anekse části ukrajinského území a následného ozbrojeného vpádu s cílem vymazat jako státní útvar Ukrajinu z mapy (tento členský stát OBSE Ukrajinu neuznává a hovoří o ní jako o „ukrajineském režimu". Je to nehoráznost a hanba. Odvolávání na nutnost diplomacie je v této souvislosti blábol. Až bude situace zralá na řešení, stane se to jinde a jiny a jinak. Tady byla příležitost ukázat Rusku, že se dopustilo zločinu, bezpečnost a spolupráci v Evropě trvale poškodilo (i kdyby válka skončila zítra, nedůvěra zůstane, bude se zbrojit, ekonomika se hned tak nevzpamatuje). Stal se opak, svobodný svět s malými výjimkami se zachoval jako obvykle – Rusko to bere jako slabost a jen proto se přesně před rokem odvážilo porušit zásadu platnou od konce druhé světové, že státy v Evropě si vzájemně nekradou území. Odpornější přitakání ruské agresi než je vídeňské mlácení prázdné slámy (o čem tam chcete jednat???) je těžké vymyslet i při maximálním nasazení fantazie.
Holt hojí se tím, že Gari míň lítá. Opatrné krátké procházky, to je zjevně ta nejlepší léčebná kůra. Pp neděli se to vyhojí, zase půjdeme na dlouhou a ještě další a pak najednou, Gari začne kulhat. Říká se tomu životaběh. |