O nepřístojnostech
Středa, obyčejný všední den. Ze zvyku pročítám zpravodajství od rána, začnu u snídaně a skončím večer, kdy připravuji Neviditelného psa. Rohlík nebyl ještě v půlce, když jsem zaznamenal , že se musel generálporučík Pavel Kolář vrátit s ostudou kvůli „nevhodnému chování opačného pohlaví", což podle všeho měla nýt šéfka americké civilní mise Dibbleová. Že by měl chuť se o ni otírat soudě podle fotky pochybuji, tak asi ji jako první pustil do dveří jídelny. V poledne čtu, že předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy dostal frňák, protože měl powerpointovou prezentaci a zmiňoval se tam o blbostech co se dají slyšet v soudních síních a uvedl tam dva vtípky, které znám asi tak padesát let. „Ze semináře o profesní etice soudců. Neuvěřitelný," komentuje suchoprd na Twitteru. Uvěřitelný. Dneska. Můžu si říct, no jo, to je ta dnešní atmosféra neoviktoriánského pokrytectví. Celý Západ je tím zamořený, smích bude zapovězen, ve Španělsku budou smět chovat kočku jen na povolení (čtu ve zprávách). No a navečer ještě jedna nepřístojnost. Ale ne západní provenience, v pravlasti malicherného blbnutí! Primabalerína Anastasija Voločkovová má malér, protože se postavila vedle stíhačky Lavočkin La-5 a dala nožku na křídlo, což pro primabalerinu není problém. Fyzicky ne, morálně ano, je to prý nepřístojnost a pohana hrdinných sovětských letců! Až na to, jak na Twitteru upozornil vojenský odborník a též letec Milan Mikulecký, nejde o Lavočkina La-5, ale o sportovní letoun Jakovlev Jak 50 ze sedmdesátých let. To ale nevadí, průser bude soudružka mít stejně. Známe to z toho starého vtipu o zajících, co prchali přes hranici do Polska, protože KGB bude střílet jezevce. „Vy ale nejste jezevci," divili se Poláci. „To my víme, ale vykládejte to KGB".

Nepřístojnosti se dějí a dít budou, doba si to žádá, bez ohledu na režimy.

Vytvářet nepřístojnosti a dělat z hovna aféru určitý typ lidí strašně baví.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Nemusí mě napodobovat ve všem…

Někdy cvakám zuby. Jen tak při chůzi, jemně ťukám předními řezáky o spodek. Cvak, cvak, do rytmu chůze. Dřív to Ljubě šlo na nervy, vymlouvala mi to, teď už si zvykla. Cvak, cvak, ťap, ťap. Ne pořád, někdy ano.

Na stará kolena to začala dělat Nora. To ale je jiná kadence! Cvakcvakcvak… úplné drkotání. Nejčastěji, když se jde ven. Žene se, až jí kloužou po dlaždičkách nohy a dělá cvakcvakcvak…
Nebudu jí to vymlouvat. Stejně by to nebylo nic platné. Zeptejte se Ljuby, má s tím zkušenosti.