Spořka kontra Ševčík
Velikonoce jsem chtěl držet v rovině svátečního poklidu a málem se to povedlo, protože se neděje lautr nic, a to je dobře, to je přesně ten účel, k jakému svátky slouží. Jediná výjimka, klidnou hladinu rozčeřila diskuse nad rozhodnutím České spořitelny podpořit rektora Vysoké školy ekonomické VŠE Petra Dvořáka v jeho úmyslu vyhodit děkana Národohospodářské fakulty Miroslava Ševčíka i proti vůli akademických institucí, které ho odmítly odvolat.

Je to příležitost, aby každý zaujal silné stanovisko. Nezávislost akademických institucí musí být nedotknutelná jako svoboda slova, politického názoru a shromažďování. Bod pro Ševčíka. Česká spořitelna je soukromý podnik a může sponzorovat koho chce, a když se jí zamane, sponzoring utnout. Bod pro ČS. Na druhou stranu by to bylo smutné, kdyby finanční ústav zasahoval do názorového sporu a hodnotil politické postoje akademických činitelů. Zkrátka, výběr široký, každý může sáhnout po tom svém stanovisku.

Mé stanovisko je podobné, jaké jsem měl a mám vůči slavnému uzavření osmi webů v prvních hodinách po začátku války, kterou Vladimír Putin nenávratně zničil pětasedmdesát let stávající rovnováhu politických vztahů ve svobodném světě a oblastí návazných, kam Rusko pořád ještě jakž takž patřilo. Ano, uzavření webů bylo svévolné, ale odmítám se kvůli tomu s někým rvát, protože svoboda slova a postojů je ohrožena zásadněji a zhoubněji mimo oficiální instituce a firmy jako je CZ.NIC. Pokud jde o Miroslava Ševčíka, je to kašpar ve státní škole a hraje si tu na disidenta. Spořka by sice udělala líp, kdyby se to této trapnosti nepletla a nechala rektora Dvořáka, aby to vyřešil, ale je tu jedno velké ALE:

Daleko víc mi vadí, že v celé Evropě, mimo veřejnou diskusi, a zdá se, že mimo pozornost veřejnosti, bankovní sektor převzal roli někdejších socialistických plánovačů a ideologizuje hospodářskou činnost kontinentu. Pan Ševčík mi může být odcizen, ale o to víc mě znepokojuje tzv. ESG, tedy hodnocení klientů podle „ekologické přívětivosti" a „sociálních dopadů". Dokud to vede ke srandovním krokům, jako že se z účetních dělají „manažerky účtárny", aby stoupl poměr žen ve vedoucích funkcích, pak je to sranda: je to jako když za socíku vydali nařízení, že náklaďáky (pro mladší: všechny byly státní) nesmí jezdit s prázdnou korbou a kontrolovali to policajti, takže řidiči s sebou vozili skládací bednu a tu rozložili, když hrozilo, že pojedou s prázdnou. Tohle je sranda. Ale že banky nechtějí kvůli tzv. taxonomii financovat jadernou energetiku, to je ekonomický zločin. A že do stejné negativní taxonomie spadá obranný průmysl, to už je dokonce velezrada. Ve srovnání s tím je aférka kolem Ševčíka prkotina. Ať ho Dvořák vyhodí a mé oko zůstane suché, jako zůstalo, když CZ.NIC na chvíli zatrhl Petru Hájkovi protiproud jeho blábolů. Žíla hněvu mi ale bytní na čele nad rostoucím ideologickým vlivem bankovního sektoru, protože to nemůže vést k ničemu jinému, než k ekonomickému hroucení, a dnes už je jasné, že je to přímá výzva, aby se darebácké státy pouštěly do stále drzejších dobrodružství.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Nebyl malér, chvála bohu

Navštívil jsem rodinu kamaráda Přemka. S Petrou a Ondřejem mají pejska, srandovní buldočku. Uvítala mě, jako kdybych byl majitel velkouzenářství s kapsami plnými vzorků. Lásku mi vyznala bezvýhradnou a když jsem se konečně dokázal posadit do křesla, seděli jsme tam dva, ve vrstvách. Čímž chci říct, že jsem ji měl na klíně.

Čekal jsem, že mě doma bude čekat přísné zkoumání a odsudek. Nic se ale nestalo, naše dámy mě ani neočuchaly. Není možné, že by na mně nic nezůstalo.

Bylo to ale podměrečné.