Co bude a co nebude
Jen si nemyslete, Nepražáci, že se vás to netýká: ekoteroristé pravidelně paralyzují provoz na velkých dopravních tazích v hlavním městě, aby prosadili omezení rychlosti na 30 km za hodinu. Ozývají se hlasy, jak je to možné a proč policie nekoná a že demonstrování má svoje meze. No ano, má svoje meze, například se nesmí demonstrovat u parlamentu. A demonstruje se i tam. Ekoteroristé blokují dopravu. Ale to Půlmaraton taky blokuje dopravu. Nu, omlouvám se za demagogicky užitý příklad, ale až naši farmáři naskočí na vlnu svých západních kolegů a vyjedou s traktory a vysypou před parlament náklaďák… nejspíš shnilých jablek, jak to tak sleduju, taky budou blokované komunikace. A co s tím? Pustit na ně těžkooděnce, jako to udělal Paroubek, když účastníci technoparty blokovali dopravu?

Kdepak. Postižený motorista to musí vzít jako další útrapu. A navíc: teror neteror, blokáda neblokáda, ona ta třicítka ve městech zavedena bude, nejen v Praze, tak se moc nesmějte, mimopražští, na vás dojde zrovna tak. Stalo se součástí politické praxe, že se štěstí dosahuje zákazy a regulací. Než se rok s rokem sejde, povinná třicítka v Praze bude. Deset kilometrů dlouhou Evropskou třídou (je po většině délky do kopečka, mírného leč stálého) pojedeme na trojku a nějaké to deci paliva to spolkne navíc, ale co by člověk neudělal pro Marshallovy ostrovy, aby je nevzala voda. Vpodvečer jsem si o tom vyslechl důvtipný komentář v rádiu. Ano, třicítka je správná, všude jinde to už mají. Ale taky mají okruhy kolem měst a garáže pro auta a podjezdy a protihlukové stěny, tak bychom to měli mít taky, pravila důvtipná komentátorka.

Ano, měli bychom. Ale budeme mít jenom tu buzeraci, žádný okruh. Jsme v Česku.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Málem

Večer jsme šli na procházku, na poslední, jen nalehko, kolem bloku. Gari málem šlápla na žábu, skákala přes silnici. Žáby to bohužel dělávají a pak na asfaltu vidíte ty zvláštní ornamenty a říkáte si, safra, to vypadá jako žába. Ono to ale nevypadá jako žába. Je to žába.

Měl jsem z ní radost, vždycky mám radost ze skákacích žabiček, ostatně jako z čehokoli, co je činorodé a veselé. Tahle žába směřovala z mokřiny, ta se táhne skoro po délce poloviny našeho Šmoulov, pryč do holého asfaltu.
Kdybych jí měl radit, nasměroval bych ji zpátky a přidal ponaučení, aby se nikdy, opakuji, nikdy na asfalt nevracela. Žádné štěstí ji tam nepotká. Potká ji nanejvýš Gari, a ta si jí nevšimne.