Nenechali se koupit
Občané Josefova u Sokolova zamítli v referendu projekt stavby dvou větrníků na výrobu elektřiny. Firma (jistě ne výrobce, větrníky se převážně vyrábějí v Číně) slíbila obci dva miliony korun plus na každý další rok příspěvek 1,2 až 1,4 milionů s inflačním navyšováním. No, skvělá nabídka, neberte to! Otázka zněla: Souhlasíte s tím, aby v obci Josefov k. ú. Luh nad Svatavou nebo k. ú. Radvanov byly postaveny a provozovány větrné elektrárny? Pro bylo 48 občanů, proti hlasovalo 141. Nechtěli, aby jim za humny postavili obludy vysoké čtvrt kilometrů (nejvyšší budova v Praze má cca 100 m a UNESCO se z toho může vzteknout a hrozí sankcemi, pokud by se to mělo opakovat). Nevznikne monstrum produkující 6 MW – jako každý občasný energetický zdroj pod podmínkou, že – v jeho případě – fouká dostatečně silný vítr. Pokud ne, pak výrobu zajistí jiný zdroj, jaký? Zatím to řeší uhlí, ale to bude brzy na indexu.

Ozvaly se pohoršené komentáře, že občané nedbali rad odborníků. Zjevně pochopili, že odborníci jsou píáristé firem, které s čínskými produkty kšeftují a všem zúčastněným to pěkně sype, když si firma může dovolit takové příspěvky. Sype to mimo jiné i z dotací, které od začátku příštího roku budeme platit napřímo ze svého (příspěvek na tzv. obnovitelné zdroje), kdežto dosud jsme to dělali taky, ale prostřednictví daní a tam to tolik nebolí, protože stát si půjčuje a bolet to bude až někoho jiného a za dlouho.

Odpovědné rozhodnutí občanů Josefova by mělo přijít v širší známost. Takzvaní odborníci slibují hory doly – úžasný je argument, že hluk větrné elektrárny je podobný šumotu lesa, můj ty bože, jak někdo může takovou šílenost vyslovit nebo napsat! Další argument: větrné elektrárny jsou sice ohyzdné, ale to jsou stožáry vysokého napětí taky a přece jsme si zvykli. Ano, zvykli, jenže stožáry mají očividný smysl a bez nich bychom svítili svíčkami. Obnovte Dukovany, doplňte Temelín, pracujte na dalších skutečných zdrojích elektrického proudu, jako jsou modulární elektrárny, neházejte politické klacky pod nohy skutečnému technickému vývoji – a ty hnusné stožáry vysokého napětí to všechno přenesou až do vašich domovů. Větrné elektrárny ať si stavějí němečtí soudruzi v moři, tam je žádná referenda neohrozí.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Přežili jsme Brody

Ne, nevrhali jsme se s pejsky do horských bystřin. Brody, to je název cyklistického závodu, který má start a cíl u nás za barákem, trochu přeháním, ale ne moc. Je to náramná akce, různé kategorie, ta nejvyšší má tuším 50 km po cestách a hlavně necestách všude v okolí.
Letošní zážitek: ranní procházka – a hlavní nesnáz spočívala v podlézání červenobílých plastových pásků, vyznačující trasu. Cyklisty jsme potkali jen jednou, skupinku pěti chlapečků na klech s čísly, chtěli si to zkusit.

Pak jsme byli zalezlí a odpoledne jsme – úplně jinde – potkali s naší Annou a Edouškem v kočárku asi posledního závodníka, usilovně šlapal a kolem krku měl hozenou píchlou duši jako šálu.
Bylo to znamení, že skončily Brody. Chválabohu.