Skákání po vzoru kaučukového dědka
Kaučukový dědek, to byl ten obrst ve Švejkovi, který vzteky skákal jako… jako místopředseda senátu Jiří Růžička. Ten nahlásil senátnímu mandátovému výboru k prošetření jednání senátora Jaroslava Doubravy na Ruskem okupovaném Krymu. Zmíněný senátor Doubrava měl na Krymu jednat s šéfem okupační administrativy Sergejem Aksjonovem. Není divu, že Růžička skáče jako kaučukovej dědek. Okupace Krymu byl první zásadní akt ruské agrese proti územní celistvosti evropského státu, dokonce zakládajícího člena OSN a senátor Doubrava se tam naparuje a dělá státníka, jímž není, nebyl a bohdá nebude.

Růžička skáče podobně, jako by asi skákal Miloš Zeman, kdyby mohl skákat, kvůli cestě předsedy senátu Miloše Vystrčila na Tchaj – wan. Taky nemáme s Tchaj – wanem diplomatické styky, taky to vyvolalo diplomatické napětí. No a když tehdejší ministr kultury Daniel Herman v roce 2016 přijal dalajlámu, jako kaučukové dědkové skákali čtyři nejvyšší ústavní činitelé, prezident Miloš Zeman, předseda senátu Milan Štěch, předseda sněmovny Jan Hamáček a předseda vlády Bohuslav Sobotka. Skákali a když dopadli, padli na kolena a společně podepsali servilní omluvné prohlášení, v němž se za ministrův zločin hluboce omlouvají. No a v posledku kde kdo skáče výše uvedeným způsobem kvůli tomu, že na Tchaj-wan odjela Nancy Pelosi a kvůli tomu že se Čína spolčí s Ruskem a to teprve vypukne mazec.

Ach jo. Pořád někdo někam jezdí a někoho přijímá. A někdo kvůli tomu skáče. Senátorovi Doubravovi končí mandát a o znovuzvolení se neuchází, žádná škoda. A jestli se Čína ještě víc pobratří s Ruskem nebo nepobratří, to teprve uvidíme. Ona ta dosavadní zdrženlivost není odměna za dobré chování, a jestli bude Rusku pomáhat v jeho blamáži na Ukrajině bude výsledek kalkulace a ne toho, jestli někdo někam jel nebo nejel. Kaučukové skákání je obvykle zbytečné… a vždycky směšné.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Šlinc na hubě

Já to neviděl, všimla si toho Anna. Koukej, povídá, co to má ta Nora na hubě? A opravdu, má přes půl ksichtu flek. Že prý je to smůla ze stromu. Ono to vypadá, jako kdyby na sebe zvrhla pikslu s bezbarvým lakem, nebo tak něco. Zkouše jsem to očichat, nic jsem nevyčenichal. Pokusy umejt to byly marné. Že prý to odroste.

Zatím to řeším tak, že to nevidím...

Zasláno: K sobotní Hyeně. Konkrétně "Jste blbečkové" ale i jiných příhod, třeba s kocourem.

Na těchto příhodách se krásně ukazuje rozdíl mezi psy a vlky. Jde totiž o predační techniku která se nazývá stíhací křivka. Existuje stíhací křivka psí a vlčí.

Pes když loví, tak vždy míří čumákem směrem ke kořisti. Lhostejno, je-li to kocour nebo topenář. Když honí zajíce, vždy kličkuje současně s ním tak, aby ho neztratil z dohledu, běží na plný kule a nenechává si žádné rezervy. Očividně. Doma ho čeká měkký divan, hrst granulí k zakousnutí a pochvala.

Když loví vlk, počíná si mnohem sofistikovaněji. Vlčí stíhací křivka je více kalkulovaná směrem k výsledku. Vlk si spočítá trajektorii oběti a běží tak aby se v určitém okamžiku protla dráha oběti s jeho a nečiní mu potíže, ztratit oběť krátkodobě z dohledu. A když to nevyjde, vzdá to protentokrát, a hledá jinou kořist.

Opět očividně, bo když neuloví, tak ho doma čeká studená nora a naštvaná vlková s ostrým zubem.

Proto pejsci přísně hledí, štěkajíce na kocoura. Loví ho tak, aby měli nos vždy směrem k němu. Proto pejsci vřeštěli v předsíni. Prostě potřebovali topenáře vidět. Což neznamená, že o dveřích na terasu nevěděli. Věděli moc dobře. Ale holt, topenář je kořist a na kořist se míří nosem.

Z této predační techniky vychází mnoho zajímavých a pro lidi občas nepochopitelných psích kousků. Ale vzhledem k nezpochybnitelným vlčím genům je chování pejsků mnohdy legračním mixem mezi psem a vlkem. Třeba náš pes si vyvinul zajímavou predační techniku, kdy na předmětnou oběť ani nepohlédne ale přísně hledí na mě a pokouší se mě přesvědčit, abych ji ulovil já přinesl já. Na piškoty to funguje excelentně.

S pozdravem, Marvin

Čtěte neff.cz.