Sudetští Němci do Brna
V ideálním světě by všechny národy a všechny státy žily spolu v harmonii. Takový ideální svět může být jen v pohádkách. Nicméně je dobré se o to aspoň snažit.

Naše vztahy s Německem jsou velmi dobré. Vzájemná láska asi nikdy nenastane, ale ať někdo předvede upřímnou lásku a sympatii vedenou někde ve světě přes hranice! V naší společné historii je ovšem temný stín. Vrhá ho zkušenost z německé okupace – a nelze zapomenout na to, že k tomu patří i chování německé menšiny v tehdejším Československu. Můžeme jen trpce litovat, že se v minulosti nepodařilo nastavit česko – německé vztahy v ČSR na obdobném principu, na jakém žijí národy ve Švýcarsku. O to, aby vzniklo něco jako „kantony", se nepokoušeli ani Češi, ani Němci. Možná že by k tomu časem došlo – ani Švýcarsko se nevyloupli z vejce dokonalé, jak je v moderní době. Nestalo se tak. Sudetští Němci vehementně toužili splynout s Reichem, až se jim to podařilo tak dokonale, že po válce se museli spakovat a odejít. Ti, kteří zbyli, protože mnozí jejich muži zaplatili za krvavý sen o splynutí s Říší svými životy.

Poválečné vztahy měly složitý vývoj a jasný zvrat k lepšímu nastal v roce 1997, kdy Václav Klaus a Josef Zeleniec na naší straně a Helmut Kohl a Klaus Kinkel podepsali Česko – německou deklaraci. Obsahuje mnoho bodů, například česko - německý fond budoucnosti. Jakmile od té doby nastaly třenice, tato deklarace funguje jako studený hadr na horkou hlavu a budiž za to pochválena.

Vyhnaní Němci se samozřejmě hned po válce sdružili. Potomci potomků a zbytky dožívajících se spolkového života účastní dodnes. Od roku 2014 je v čele Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt, který má velkou zásluhu o otupení hran. Zacelení ran? Bylo jich příliš mnoho, aby někdy zmizely. Co se dělo od půlky třicátých let nelze zapomenout nikdy. Bylo by naivní si myslet, že volba Brna pro sudetoněmecký sjezd se potká na české straně s jednoznačně vlídným přijetím. Bylo by ale zpozdilé dělat kolem toho cirkus. Od Sudeťáků nám nic reálně nehrozí. Hrozba jde z Ruska a proruské páté kolony. Dá se čekat, že právě od těchto lidí, namnoze omotaných národní vlajkou, se ozve největší jekot. Ano, rozeštvávat, to je prvotní zájem ruských revanšistů.

Krásný slunečný den

Drobet mrzne, ale aspoň nemusíme mejt tlapky. Ráno Ljuba odebrala Garině moč, odvezl jsem to na veterinu a všechno je v pořádku! Enem má přece jen pro sichr protičurací kalhotky.

Odpoledne slyším Noru štěkat. Jdu se podívat. Na zdi sedí kočka a Noora stojí a štěká. Kočka si z toho nic nedělá. Zavolal jsem Gari. Ta se válela na svém křesílku v obýváku. Nějakou chvilku to trvalo, než jsem ji přesvědčil, že je venku kočička.
Potvora kočka zmizela, sotva se Gari objevila ve dveřích. Je to jiná třída respektu!

Chodí nám na ptáčky, bestie jedna.