Údolí propagandy
Jel jsem dnes odpoledne po Jižní spojce od Barrandovského mostu nahoru ke Spořilovu. Nepražský čtenář možná neví, že je to jedna ze zásadně důležitých dopravních tepen hlavního města. Co kilometr, to Babišův megabillboard. Některé mají normální rozměr, odhaduju poměr stran 4:3, jiné jsou širokoúhlé. Babiš je na nich zobrazen jako Kristus s rozpaženýma rukama a přes hruď má výrazné nápisy. NIŽŠÍ DANĚ, například. Nebo SLEVY NA JÍZDNÉM. Nejvíc mě dostal slib, že budou kratší čekací doby u lékaře. Nižší daně a slevy na jízdném si dovedu představit, ale jak zařídit zkrácení čekací doby u lékaře? Babišovy billboardy byly doplněny ještě menším počtem ploch obdobně řešených s Karlem Havlíčkem jako Kristem druhé kategorie.

Na deset Babišových billboardů připadal jeden Fialův, mrňavý, se špatně čitelným nápisem SVOBODA A PROSPERITA vyvedeným černým písmem na zeleném podkladu.

Ono je to začarované. Petr Fiala se přece taky pokusil o heslo DO ČTYŘ LET NĚMECKÉ PLATY. Dovedete si ale představit to haló, jaké by nastalo, kdyby na druhé straně Jižní spojky hned naproti Babiše by rozkládal paže Fiala s takovým sloganem? Dopravu by zablokovaly hromadné havárie, zaviněné smějícími se řidiči. Babišovi to ale projde.

Zajímavé ale je, jak mu prochází slib, že vyždímá sto miliard z šedé ekonomiky. Jaksi mlčky se předpokládá, že někde v koutě českého dvorku je jáma a v ní se nashromáždilo sto miliard. Babiš k té jámě přijede něčím jako hovnocucem, miliardy vysaje a napumpuje do ekonomiky. Všichni z toho budeme mít efekt a bude líp.

Potíž je v tom, že žádná taková jáma není. Šedá ekonomika je, ale do ní se počítá každý, kdo tak či onak švindluje na daních. Peníze nejsou v žádné jámě. Jsou mezi lidmi, tedy obíhají v ekonomice. Kdyby Babiš tyhle peníze odčerpal (ono to naštěstí nejde, ale kdyby…), nacucne je do státní kasy a stát je promrhá, protože nic jiného neumí. To je smutná perspektiva. Naštěstí, opakuji, na ně Babiš nedosáhne. Benefity typu „slevy na jízdném" obstará jinak. Půjčí si na ně. Fiala v opozici bude proti tomu protestovat. Doufám, že to nebude publikovat černým písmem na zeleném podkladu.

Pavoukův ne moc chytrý nápad (dva)

Večer před spaní, vždycky v půl desáté nebo později, pouštím pejsky na přední zahradu a pokynem „vyčurat a spát". Tak i dnes. Otevřu dveře, nejdřív vyběhne Nora, tím aktivuje čidlo a rozsvítí se světlo přede dveřmi. Načež vidím přímo před nosem velikého pavouka. Spustil se se zjevným úmyslem zřídit ve futru síť.

"To není dobrý nápad, příteli pavouku," oslovil jsem ho. „Tudy se chodí."
Nedbal. Vzal jsem tedy hůlku, co ji používám při procházkách, a jemně jsem ho pošťouchl.
"Nahoru ne! Tam je lampa! Spálíš se!" stačil jsem zavolat. Nevím, jak dopadl. Ale co: starám se o ptáčky. O rybičky. O pejsky. Kdybych si vzal na hrb ještě pavouky, možná, že by toho bylo moc.