Jak z bláta ven
Každý z nás šlápne do něčeho smradlavého a když to udělá, kouká co nejdřív nohu vytáhnout. Mocnosti to mají těžké. Vytažení našlápnuté nohy, tomu se říká diplomacie. Sebevědomá mocnost nemá diplomacii zapotřebí. Z tohoto hlediska je zajímavé, že Vladimír Putim pokládal za užitečné vypravit se za Donaldem Trumpem na vojenskou základnu na Aljašce a projít po červeném koberci kolem špalíru nastoupených F 35 a nad hlavou mu proletěla letka bombardérů B 2. Neudělal by to, kdyby věřil, že má vítězství v kapse.

Takže jednání.

Vždycky to dlouho trvá a děje se to mimo oči veřejnosti. K těm průtahům: pamatuju detail jednání konce Vietnamské války, kdy se jednalo o tvaru stolu, u něhož měly delegace zasednout. Byla varianta kulatého stolu, ale ten pojem evokuje předběžnou shodu, tudíž byl návrh přepůlit ten stůl symbolickým drátem, něco jako když je na pingpongovém stole síťka. Jak to dopadlo všichni víme. Strany se dohodly, dokumenty podepsány, načež se na ně vietnamští bolševici vybodli a jižního souseda prostě ovládli a tak je to dodnes: když tam přijedete, všude visí rudé vlajky, ale je tam kapitalismus jak řemen a Američany, zvláště pak veterány, rádi provázejí po bojištích v Huse a Da Nangu. Tak to chodí. Diplomacie, dohadování. Pak mocnost (v tomto případu USA) nohu osvobodí a šup, rozhodne síla.

Jak to jde dnes?

Prorokovaný Mnichov se v Anchorage nekonal. Vyloučení Ukrajiny a Evropy se nekonalo – v pondělí se má u kamen v Bílém domě setkat pestrá deputace (ve které chybí někdo z východní Evropy, mělo by tam být Polsko). Znamená to, že se jedná dál a nemá cenu volat hostinského s účtem, když on běhá kolem s pivem. Připomeňme, že kdyby měl Putin pocit, že má průlom fronty v kapse, žádného jednání v Anchorage by se neúčastnil. Jak to dopadne nevíme. Jednání se pohybuje mezi dvěma póly. Jedním je „spravedlivé řešení konfliktu", druhé „vyřešení příčiny konfliktu".

Spravedlivé řešení spočívá v tom, že se Rusko stáhne z Ukrajiny a vzdá se Krymu, který v roce 1954 předal Nikita Chruščov jako dárek při příležitosti 400tého výročí Pereslavské dohody. Vyřešení příčiny konfliktu spočívá ve zrušení ukrajinské státnosti a navrácení země pod přímý ruský vliv, ať už by to mělo jakoukoli formu. Jedno i druhé je mimo realitu. Ukrajina s pomocí Západu není schopna Rusy vyhnat, kdežto Rusové nejsou schopni dobýt Ukrajinu podporovanou Západem. Jediná realita je na frontě, kde proti sobě leží lidé a střílejí na sebe.

Co my s tím?

Jediné poučení: řeči jsou k ničemu, reálné je jenom to, co se dá silou uhájit. Když tu sílu mít nebudeme, pánbu s námi.

Megi spadla do jezírka

A je to tady… Naposledy do našeho jezírka spadla Gari. Jak je to dlouho? Deset let? Víc? To jsem byl tenkrát na druhé straně baráku u vrátek a zaslechl jsem kvílení a běžím se podívat. Gari visela tlapkami za okraj a volala o pomoc… kupodivu! Když se nechá zavřít v předsíni, ani nešpitne.

Tentokrát jsme o toho byli prakticky všichni: já s Ljubou, Anna Marie s Patrikem a Eliášem a Edou a ta bláznivá Megi zahučela do jezírka, dřív než kdokoli z nás stačil mrknout. Vytáhl jsem po mrknutí mobil a zachytil klíčové okamžiky. Jednak, když Patrik Megi vytáhl, jednak když se Megi oklepala a všechny kolem sebe ohodila.

Mě ne. Já byl opodál a snímal vše jako kameraman – dokumentarista.