A přece se (točí) odsuzuje!
Před více než dvěma lety jsem tu vyslovil uspokojení nad tím, že soud zprostil viny učitelku Martinu Bednářovou. V úvodníku Žák udavač a paní učitelka jsem napsal: Šílený je sám o sobě fakt, že se cosi z výuky stane předmětem soudního jednání a chválabohu za to, že to soud odmítl. Jak pošetilý jsem byl! Obvodní soud pro Prahu 6 sice dvakrát paní Bednářovou osvobodil, ale státní zástupce Igor Stříž (říkají mu Igor Mříž) se nedal, podal dovolání Nejvyššímu soudu, Obvodní soud se polepšil, Bednážřovou odsoudil a Městský soud v Praze její odvolání zamítl a tím takříkajíc spadla klec. Jen obrazně. Bednářová dostala „jenom" podmínku… a musí absolvovat kurz mediální gramotnosti. Víc o tom píše ve svém článku v tomto vydání Psa Lubomír Stejskal, jen bych se opakoval. Podotýkám, že stejně jako on absolutně teze paní Bednářové odmítám, jakož jsem proti tomu, aby učitelé motali svým žákům hlavy extrémními názory.

A vida, jsme zase u jiného problému.

Kolega Stejskal ve svém dnešním článku v Neviditelném psu uvádí jako absurdní příklad toto:

Budu učitel na základní škole a v hodině zeměpisu nabídnu žákům opak toho, co o počínání Izraele v Gaze hlásá mainstream. Děsivé na tomto podobenství je, že by mě čekal nejen vyhazov ze školy, ale vláčení po soudech – jako učitelku Bednářovou. Vždyť bych byl vinen zločinem popírání genocidia.

Háček je v tom, že to není tak absurdní. Vysoké školy v Praze jsou polepeny propagandou podporující teroristické hnutí Hamás v jeho snaze vyhladit stát Izrael „od řeky k moři". Psal jsem o tom včera v článku Islamismus na školách: Cena za statečnost. Napsal mi rektor UMPRUM profesor Jindřich Vybíral. Namítá proti příkré formulaci a píše: Volíte v něm opravdu silné příměry a obviňujete vedení UMPRUM ze zbabělosti. Očekával bych, že dříve než vypustíte z úst svá obvinění, provedete alespoň jednoduchý průzkum terénu. Odkazuje mě na oficiální komuniké UMPRUM: Vyvěšení palestinských vlajek nevyjadřuje stanovisko školy… v den výročí 7. října je nepřijatelné, stojí v něm. Aspoň že tak. Jinde je to ale jinak. Pedagogové, kteří projevili vyšší stupeň statečnosti a skutečně fyzicky vlajky odstranili, jsou honěni před etickou komisi, protože se dotkli jemnocitu studentů (pardon: studenstva).

Přituhuje. Bohužel na obou stranách. Bednářovou bezzubě odsoudili k podmínce a absolvování „kurzu", vysokoškolské učitele budou propírat na etické komisi. Jaké budou příští kroky? Bude to příště pro Bednářovou skutečně mříž (hrozili jí třiapůlletým trestem) a za protest proti islamistické propagandě… co? Etická komise nepomohla, nastane tvrdší převýchova?

Je to nebezpečná hra. Pro začátek by bylo dobře jasně stanovit, že škola musí zůstat sekulární a nepolitická, chráněná před indoktrinací z jakékoli strany. A když jakékoli, tak skutečně jakékoli.

Nemám právo vyčítat…

Potkali jsme souseda, vedl pejska. Moc roztomilý pejsek. Chválil jsem ho a pán na to, že je to mlaďoch, je mu sedm měsíců. No a mlaďoch, aby dokázal, jak je čiperný a roztomilý, se ke mně vrhnul a poskákal mi tlapkami fungl čisté kalhoty, které jsem si včera vlastnoručně vypral.

No, jsou to lesní kalhoty, na plese diplomatů mě v nich nepotkáte. A vzpomínám, jak jednou Garina, to byla úplně malinká, poskákala manželský pár vyštafírovaný do divadla… Mé poskákané kalhoty jsou malá splátka za vinu tehdy spáchanou.