Klídek? Ne. Standardní demokracie.
Ano, jsme rozdělená společnost. Vědci zjistili, že hlasy se přelévají jen v rámci jednoho nebo druhého tábora. Jen výjimečně jdou napříč. Je to, jako kdyby zemí šel plot. No a co dál?

Dál nic, co by stálo za rozčilení. Minulé volby prohrála skupina vedená ANO. Měla za sebou těžké údobí covidu. Dodnes se o něm vyprávějí báchorky. Pravda je taková, že covid zasáhl celý svět. Nikdo nevěděl, co s ním a každý stát se s ním rovnal a vyrovnával, až covid přešel. Tak i u nás. Přišly volby, vládní parta prohrál a naprosto bez problému předala veslo vítězi, který vyhrál, protože pánbu nebyl doma a propadlo milion hlasů.

Fialova vláda to potom taky měla těžké. Zdědila pozůstalost po covidu a do toho přišla válka. Dostala v právě konaných volbách víc hlasů než posledně, ale Babišem prezentovaný blok byl úspěšnější. Proto teď vyjednává s prezidentem o možném půdorysu vlády. Dosavadní sestava zřejmě přejde do opozice. Možná, že to dopadne jinak, nevíme. Ale jedno je jisté: Vše jde v klidu, standardním demokratickým způsobem. Ulicemi se nevalí davy. V médiích není bouřka. Vášně skončily v pátek ve dvě odpoledne, kdy se otevřely volební místnosti. Žádná změna režimu se konat nebude. Miloš Zeman teď vykládá svoje rozumy u Xavera a vypadá tam podobně, jako před lety u korunovačních klenotů.

Někdo by nad tím mohl ohrnovat nos, že je to klasický český klídek, střední cesta, mírný pokrok v mezích zákona. Ale ne. Važme si toho. Tak to má totiž být, tak funguje standardní demokracie. Před rokem 1989 mnozí z nás o ní snili a s trpkostí hleděli přes ostnatý drát směrem k západu. Když vidíme, co se tam děje teď, napadne nás, jestli oni nezačnou závistivě hledět k nám.

Leda že se to ještě pokazí, příležitostí je k tomu plno.

My víme

Odpoledne jsme se vrátili z procházky. Uplyne hodina, možná dvě a už je u mě v pracovně Gari a domáhá se odchodu. Protestuji. Tohle je mimo všechny dohody. Přidává se Nora.

Tak jsem je vyhodil na zahradu. Oběhnou barák a přijdou. Nešly. Vyšel jsem tedy sám. Našel jsem je před domovními dveřmi. Stály a civěly na keřovou borovičku u vchodu. Neštěkaly, jen stály a civěly.

Co tam mohou mít? Že by ježek? Prozkoumal jsem keřík a nic jsem nenašel.
Co tam máte? Vždyť tam nic není.
Je, odpověděly beze slov. My víme.