Čím hůř, tím líp?
Už několikrát jsme tu narazili na neobvyklé téma těchto voleb: nabídka na politické scéně je tak chabá, že spousta lidí nechce k volbám jít. Zmínka o něm byla i v posledním vydání podcastu Hospodářských novin, nazvaném Bruselský diktát. Ondřej Houska a Michal Půr v podcastu analyzují témata z domácí i evropské, respektive světové politiky. Občas se i hádají. Ondřej Houska nesouhlasí s tím, že Michal Půr programově nechce volit. Tentokrát ale Michal Půr šel argumentačně ještě o krok dál. Ne že nechce volit proto, že takzvaně „není koho". Je mu jasné, že to „nechtění volit", pokud bude masové, postihne hlavně vládní strany, zvláště pak Spolu. Kdyby prohra Spolu byla opravdu katastrofální, dovozuje Půr, musela by následovat rozsáhlá personální obměna a tím i změna politiky. Kdyby ale to dopadlo jaksi dietně, nebo by současná sestava dokonce zůstala v nové vládě, nebyl by důvod cokoli měnit a zatuchlina by pokračovala i po další období.

Stručně řečeno, abychom v kvartýru vymalovali, musíme v něm nechat vybuchnout papinův hrnec srágor. Čím hůř, tím líp.

Těžko s tím polemizovat. Petr Fiala je nudný profesůrek z Brna. Kdyby v jeho politickém okolí byl silný jedinec, smetl by ho už dávno. Kdo by měl – obrazně řečeno – po výbuchu papiňáku vymalovat? Martin Kupka je sympatický člověk a patří k těm lepším pracantům ve vládě, ale do Napoleona má daleko. Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman byli svým způsobem lídry ještě před tím, než se stali prezidenty, respektive premiéry. S darem pro leadership se musíte narodit, ten nezískáte tím, že vaše partaj dostane napráskáno ve volbách. Jestli Spolu utrpí nářez, bude si lízat rány v nepočetných opozičních lavicích. Chvíli se bude zabývat sporem, zdali se má ODS osamostatnit, nebo držet Spolu i po vejprasku. Ať to s ním dopadne jakkoli, bude pokračovat klopýtání slzavým údolím.

Slogan „čím hůř, tím líp" nemá oporu v naší dosavadní politické zkušenosti. Je to ale nepodstatné: kdo chce volit, ten půjde. Myšlenka „čím hůř, tím líp" není zase tak atraktivní, jak si její stoupenci myslí. Jestli je mezi námi někdo s leadershipem, poznáme to podle toho, že je vp

Dneska zůstane doma…

Večer šla na procházku Ljuba.
„Vezmu jenom Garinu. Nora spí a je unavená."
Říkala mi to mezi dveřmi, seděl jsem na terase u stolu a kreslil Péráka.
„No jo," kýval jsem. „Je to chudák stará. Jen ať si pospí."
Jen co Ljuba s Gari odešla, ze dveří se vyřítila Nor.
„Kde jsou? Kam šly? Počkejte na mě! Já tu jsem taky!"
A s řevem se hnala k vrátkům, která ještě nestačila zaklapnout.