Soudní hrátky s čertem
Nejdřív v Brně, po něm čerstvě si v Českých Budějovicích hraje krajský soud s hrou producírování po okraji propasti. Žalobu na korektnost registrace Stačilo! a SPD vyřešil tak, že soud se sice „vyhýbá razantnímu zásahu do voleb", ale konstatuje, že oba subjekty obcházejí volební zákon. To je jako když někomu řeknete, že ho nechcete urazit, ale že je podvodník.

Jak SPD tak Stačilo! se zabývají podrýváním parlamentní demokracie. SPD má „náhradu" parlamentní demokracie dokonce v názvu a do voleb jde podpořeno osobnostmi z politického okruhu „gremlinů", jak jim začali hezky říkat v podcastu Insider. Překrucování, průniky do nejmenších škvír, zveličování čehokoli, to je základ politické praxe gremlinů. Všechny hrátky kolem voleb – ať už to byly před minulými volbami čárymáry Ústavního soudu s volebním zákonem, ať to posledně bylo účelové prosazení korespondenční volby anebo ať to jsou moudrácké rozsudky soudních veleduchů v Brně, to vše je voda na mnlýn gremlinů. Je to arzenál proti jejich zpochybňování něčeho, v co zatím měla veřejnost pevnou důvěru: že volby jsou nedotknutelné a férové a takové zůstanou, i kdyby tajtrlíci z nebe padali. Chytrácké úvahy o obcházení volebního zákona si oba soudy opravdu mohly nechat od cesty.

Přitom účelovost je jasná.
Je záhada, proč si Okamura nasadil do kožichu SPD cizí vši, když sám měl docela solidní záruku, že se k poslaneckým platům a preferovaným místům v televizích on i jeho lidé dostanou. Se Stačilo! je to něco jiného. To je samozřejmě jasný podvod na voličích, na první pohled průhledný. Takže otázka pro chytré hlavičky: proč podvod pana Vidláka a soudružky Konečné dostal od ministerstva vnitra kulaté razítko? Jistě k tomu byly moudré důvody. Když ale Rakušanovo ministerstvo podvod posvětilo, tak je hloupé, když o něm soudy v Brně a Budějovicích mudrují.

Dodejme na závěr. I kdyby se soudy v Brně a Českých Budějovicích zachovaly inteligentně, gremlini by stejně prskali a zpopchybňovali férovost voleb, protože nic jiného než kverulovat nedovedou. Našli by si něco jiného, takže ono se zas tak moc nestalo.
Ulevme si tedy „no jo, Brno". A ty Budějovice… mě mrzí.

Úplně na závěr. Přiznám, za jakých okolností otevřu po volbách flašku šampaňského, kterou mám ještě od narozenin ulitou ve štendru v garáži. Pevně věřím, že k tomu dojde a dokonce se na to těším: když ta kolaborantská lhářka Konečná s vlastizrádcem Zaorálkem a prodavačem teplé vody Vidlákem ve volbách pohoří a Stačilo nepřeleze pětiprocentní hranici. Jestli vyhraje Babiš? To bude v pořádku a ten chlapec si to po té snaze zaslouží. Jestli ale si zvolíme Stačilo! do parlamentu, bude to důkaz, že jsme si únor 1948 zavinili sami. A omluvit aby se pak omluvili památce Edvarda Bedeše všichni ti horlivci, kteří ho teďodsuzují za zaprodání Československa Rusku. My si na to stačíme sami, to bude poselství vstupu Stačilo! do sněmovny.

Jak to s tebou je, Gari?

Je to němá tvář, nepoví. Možná by mlčela, i kdyby uměla mluvit.
Stalo se, že vlítla – jako vždycky – na dvorek u sousedů. Vždycky tam všechno proběhne, zkontroluje a vypadne. Někdy tomu pomůžu řízným „koukej mazat". Zrovna jsem se nadechoval, když jsem si všiml, že na dvoře je kocour.

Byl napůl skrytý plachtou, koukal ven. Mám své zkušenosti s kočkami. Ano, utíkají před psem, ale ne vždycky. Co dovedou jejich drápky vím ode dne, kdy jsem s babičkou Josefkou cpal takovou kočku do pytle, abychom ji odvezli k veterináři.

Gari mu proběhla deset centimetrů od čumáku a vypadla, přesně podle mého přání.
Věděla o něm? Nebo dělala, že neví? Jak to je?
Nemá smysl se ptát. Tohle se nikdy nedozvím.