Palestina a zelená liška
Británie, Kanada a Austrálie se rozhodly formálně uznat „stát Palestinu". Tři státníci, kteří se podepsali pod tento akt, připomínající Mnichovskou dohodu, vydali prohlášení, že „teroristické hnutí Hamás nesmí v budoucí správě Palestiny hrát žádnou roli". To je paradox, podobný klasickému, žertu, kdy alchymista slíbil elixír života svému panovníkovi, který bude fungovat, pokud dotyčný nebude myslet na zelenou lišku. Kdyby Hamás neměl hrát v budoucí Palestině žádnou roli, bylo by po problému. Izrael by neválčil, odvlečené oběti by se vrátily domů a důstojně by mohla být pohřbena těla umučených, která jsou teď ukryta někde v tunelech vybudovaných za peníze Evropské unie.

Tato formulace jen ilustruje žalostně komickou tvářnost upadající západní společnosti, ovládané progresivistickou levicí: prázdná gesta, žvásty, neschopnost konkrétního činu, to jsou charakteristiky aktuálního stavu.

V této souvislosti je třeba vyslovit uznání naší politické reprezentaci, že se této ostudné frašky neúčastní. K „uznání" se vyjádřil i prezident Pavel: Je to víceméně politická deklarace, která v dané situaci může vzbudit očekávání, jež budou ztěžovat samotná jednání, cituje ho ČTK. Ve hře je mnoho, především eskalace tlaku na Izrael: aktuálně Italové zablokovali dodávku českých zbraní Izraeli. Jak se historie opakuje! Já měl na vojenské katedře FF UK (která byla tehdy koncem šedesátých let podstatně méně komunistická než je dnes) jako instruktora majora Prachaře, který tam byl převelen za trest, protože cvičil izraelskou Haganu...

Palestinci nárokují samostatný stát… asi jako Kurdové. Když se válčilo s Islámským státem, vražednou bandou fanatiků (Hamás je totéž v islámsky zeleném), Kurdové byli užiteční spojenci. Po válce ostrouhali. Problém byl prostý: stát, dobrá… ale na jakém území?

Totéž platí pro „Palestinu". Na jakém území?
Hamás to má jasné, a spolu s ním levičáci Západu: je třeba vyhnat Izrael a obsadit území „od řeky k moři". Vyhnat by znamenalo vybít a oni se nedají, už proto, že mají atomovou bombu. Ale to nevnímají nadšenci omotaní duhovou vlajkou LGBTMXFLP+*. Tak tedy… kde bude to území? Gaza a Západní břeh? Ale ten „Západní břeh", to bylo do roku 1967 Jordánsko. Proč by se mělo Jordánsko vzdát svého území? Třeba by se vzdalo, asi ho už oplakalo. Aktuální to ale není.

To jsou otázky bez odpovědi.
Závěrem nabídnu ještě jednu: Nebylo by rozumné vyhlásit jenom Gazu jako Palestinský stát?

Středozemní moře oblažuje třebas Monako, samostatný stát, s rozlohou menší než jakou má Gaza. Jak je to uznávaný a veleúspěšný stát, byla by radost se tam narodit jako občan! Pro státy platí to, co platí i pro leccos jiného, že na velikosti tak nezáleží jako na výkonu. Co všechno by se mohlo podniknout na území 45 kilometrů čtverečních, položeného na jednom z nejatraktivnějších míst na světě.

Nesmělo by se ale myslet na zelenou lišku.

Služba končí v půl jedenácté (v noci)

Znají hodiny. Vědí, kdy je poledne. Namítnete, že mají hodiny v žaludku. Já bych protinamítl, že jsou schopné něco sežrat v kteroukoli noční i denní dobu, ale dejme tomu.
Co ale večer, potažmo v noci? Gari to neřeší, ta odchází na svůj pelech v ložnici po setmění. Ale Nora setrvává ve svém pracovním pelechu mně po boku nedaleko počítače. Ani po večerním rituálním vyčurání nejde do ložnice a vrací se na pracoviště.
Setrvá v něm do půl jedenácté. Pracovní doba je pracovní doba! Od toho máme odbory!