Když chcíp pes, vlastně dva
Že chcíp pes, to je české rčení označující nudnou situaci, kdy se nic neděje. Je taková i letošní kampaň do sněmovních voleb? Jak se to vezme. Politici vřeští, div si hlasivky neztrhají, ale média s výjimkami zachovávají podivuhodný odstup, což je samozřejmě dobře. Všimnou si groteskních anomálií, jako objednávka vraždy psa poslankyně Balaštíkové, a úplně čerstvě dva roky stará a teď vyštrachaná nehoda, kdy poslanci Jiřímu Kobzovi v zavřeném autě zahynuli horkem dokonce dva psi.

Trochu rozruchu vyvolal Andrej Babiš ve čtvrtek svým sveřepým výrokem „žádné zbraně na Ukrajinu". Nevzdal se zřejmě naděje, že pochytá hlasy opravdu všech dezolátů. Ale to říká Robert Fico taky, že nepošle zbraně na Ukrajinu. Ten Fico, který se proplazil zažívacím traktem Vladimíra Putina až do Pekingu k prezidentu Si, aby mohl na společné fotce vykukovat hned nad ramenem nejhnusnější kreatury dnešní doby, korejskému diktátorovi Kimovi. No a vida! Ukazuje se, že Ficovo Slovensko posílá na Ukrajinu víc zbraní než Česko. Kdo by to byl řek… No, řek, protože posílání zbraní je kšeft a tomu Babiš rozumí taky.

Ve čtvrtek Babiš zveřejnil program ANO, ten geniální program, který schovával až do poslední chvíle, aby mu ho neokopírovali a neukradli. Všichni se budou mít skvěle, to je jeho esence. Pilíř je odchod do důchodu v 65. Neodpovědnost? Jistě, ale je třeba vzít v úvahu, že se rodí tak málo dětí u nás a všude v Evropě, že systém průběžného financování penzí se bude muset zcela překopat, i kdybyste odchod do důchodu zvedli na sedmdesát. Babiš znovu zavede EET. Tím káru z bláta nevytrhne. Zruší poplatky za ČT+ČRo. Sloučí, tedy = zruší instituce oblíbené jeho voliči? Uvidíme. Hájení českých zájmů a boj proti korupci, to je písnička tak ohraná, že opravdu nedokáže ani odehnat psa od pece. Na vzrušení můžeme už jen čekat, Vít Rakušan by se mohl obávat kompra chystaného v souvislosti s Dozimetrem. Bude ale někoho zajímat? Kdo má Rakušana přečteného, je mu jasný. Kdo mu věří… odpustil by mu i dva psy udušené v autě.

Jak to s tebou je, Gari?

Je to němá tvář, nepoví. Možná by mlčela, i kdyby uměla mluvit.
Stalo se, že vlítla – jako vždycky – na dvorek u sousedů. Vždycky tam všechno proběhne, zkontroluje a vypadne. Někdy tomu pomůžu řízným „koukej mazat". Zrovna jsem se nadechoval, když jsem si všiml, že na dvoře je kocour.

Byl napůl skrytý plachtou, koukal ven. Mám své zkušenosti s kočkami. Ano, utíkají před psem, ale ne vždycky. Co dovedou jejich drápky vím ode dne, kdy jsem s babičkou Josefkou cpal takovou kočku do pytle, abychom ji odvezli k veterináři.

Gari mu proběhla deset centimetrů od čumáku a vypadla, přesně podle mého přání.
Věděla o něm? Nebo dělala, že neví? Jak to je?
Nemá smysl se ptát. Tohle se nikdy nedozvím.