Už to někdo hejtil?
Ministr zahraničí Jan Lipavský ve středu prezentoval „jednotný vizuální styl státní správy". Jádrem je nová podoba heraldického symbolu – dvouocasého lva na červeném pozadí. Poprvé jsem nového lvíčka spatřil na twitteru. Tweet byl typický, následoval další podobný: už to někdo hejtil? Mně se to líbí. Grok mi tvrdí, že pochází ze pochází ze Studia Marvil vedeného Tomášem Brousilem, jinde jsem to potvrzené neviděl, ony ty umělošky dovedou pořádně kecat. Lev je jasný, přímočarý, moderně pojatý s plným respektem ke všem heraldickým zvláštnostem, jak jsme ho poprvé spatřili (naši předkové, někteří, spatřili) na pečeti Přemysla Otakara II. v roce 1253. Co naplat, mnozí máme pořád ještě vztah k africké potvoře, která nás provází dějinami přes všechny doby bídy i rozkvětu. Na vojně jsem si na začátku sedmdesátek zachoval lva na přezce opasku, třebaže se tehdy vyžadovala hvězda a naopak mě po převratu mrzelo, že se nová republika nevrátila v prvorepublikové podobě státního znaku. Ale to už bych začal hejtit a to se mi v letní době nechce, zvlášť ve chvíli, kdy vláda schválila něco zdařilého, sympatického.

O hejtení se jistě postarají jiní.

Gong zafungoval

Ljuba se vrátila z cest pořádně utahaná. Ráno jsem ji nechtěl budit. Jenže přišla Nora a vytáhla mě z postele. Vyplížil jsem se, sprchu že nechám až na potom, jen jsem si vyčistil zuby a snesl ji po schodech dolů. Nasnídali jsme se. Pořád byla hodně časná hodina. Bylo by dobré jít teď na procházku, ale jak to udělat? Jak vytáhnu Gari z pelechu, aniž bych Ljubu zbavil?

Udělaly do granule v počtu pěti… Ledva cinkly o misku, netrvalo dlouho a na schodech se ozvalo ťap ťap a Gari byla tady. Cesta k procházce otevřená a ranní klid neporušený.