Důstojné připomenutí státního svátku
Je dobré a správné, že si 28. říjen připomínáme. Čechům, Moravanům a Slezanům a také Slovákům se toho dne otevřelo historické okno příležitosti. Kdyby se to nestalo, samostatné státy bychom dnes neměli. Někdo řekne, že by to bylo dobře. Na druhou stranu ale je třeba připomenout faktor rozluky s Němci od stolu a lože, řečeno obrazně. Multikulti je skvělá věc, pokud se multistrany chovají slušně. Což se soustavně nedělo a nikde není dáno, že by to tak bylo, kdyby k rozluce nedošlo. Nelze jinak, než uzavřít konstatováním, že v národním státě se cítíme dobře a dělejme všechno pro to, aby to tak bylo i nadále.

Ve smířlivém duchu vedl svůj projev prezident Petr Pavel při obvyklé metalizaci na Hradě. Bývalý prezident Václav Klaus také promluvil, na historickém místě před Obecním domem, kde republika v roce 1918 formálně vznikala. Také on nabádal k uklidnění. Připomněl svobodného ducha devadesátých let a ozval se proti bruselskému poručníkování a snaze implantovat „cizí neautentické ideologie". K tomu podotknu, že leckteré ideologie si implantujeme sami i bez Bruselu, jako například antisemitismus. Věřil jsem, že je u nás vymýcen a vida, máme ho tu převlečený za „antisionismus" znovu.

Metalizace opět proběhla důstojně a nezdá se, že by některá vyznamenání vyvolala podiv nebo dokonce kritiku. Osobně mám radost z udělení Bílého lva Zdeňku Svěrákovi. Jestli máme dnes umělce který je tak spontánně přijímán národem, pak je to právě Zdeněk Svěrák. Je to národní umělec bez oficiálního puncu, a vysoké vyznamenání si právem zaslouží. Litovat ale můžeme toho, že se Dana Drábová Bílého lva nedožila. Tak aspoň blahopřejme i Martině Navrátilové, další ženě, na kterou můžeme být pyšní.

Slyšela…

Zvoní nám zvonek. Vyzkoušel jsem ho. Zvoní pořádně. To znamená, že pan Rohlík, když přijel s nákupem, nezvonil. Ohlašuje se esemeskou, ale objednávala ho Ljub a ta byla v práci, kdežto já byl doma. Tedy taky v práci, u počítače, kde jinde.

Načež Gari na kanapi za mými zády začala dělat „hu… hu..."
Bylo to divné, pak mě napadlo jít do koupelny. Odtud je vidět oknem na branku. A oparvdu, pan Rohlík stál s pytlíky v ruce u branky!
Slyšela ho? Nebo to bylo telepatické vnímání? Každopádně pan Rohlík nemusel odjet s prázdnou, to by byla mrzutost.