Helma za sto pět litrů a co na to lidi
Pět procent hrubého národního produktu na obranu, dobrá. Válka je za humny, Rusko nás má na seznamu nepřátel a žádá revizi výsledků převratných událostí z roku 1989. Navýšit obranu je nutnost dává to smysl. Pro občana to znamená v každém případě zátěž. Proto je nutné, aby občan vzal zbrojení za své a věřil, že to má smysl.

Někdo by mě musel hodně dlouho přesvědčovat, že má smysl nákup přileb pro naše vojáky za půl druhé miliardy, když jedna vychází na sto pět tisíc korun. Přilba podle zveřejněných informací umí všechno možné i nemožné: dovedu si představit, že takové mohli mít hoši od Seals, když šli zabít do Pákistánu Usámu bin Ládina. Prostě nevěřím, že to běžný voják potřebuje. Mají takové přilby ukrajinští vojáci, kteří už čtvrtým rokem úspěšně vzdorují ruské převaze? Osvědčuje se to ve válce? Chce to armáda? Vystoupí generál Řehka a řekne: občané, nutně potřebujeme vaši miliardu a půl navíc, aby naši vojáci mohli na hlavě nosit rádiovou ústřednu?

Je směšné, že se od strategického komunikátora dozvíme, kdo všechno je svině, ale kolem takto zásadní otázky stát mlčí. Dovedl bych pochopit, kdyby vláda řekla: je třeba vybudovat obranný štít proti ruským raketám letadlům a dronům. Proti tomu by mohli těžko namítat ani soudruzi Vidlák a Kulidakis, pokud by nechtěli úplně ztratit tvář. Zelenskyj se domlouvá s Trumpem o předávání bojových zkušeností americké armáda. USA plánují ve svém rozpočtu na příští rok navýšit výdaje na malé drony, částečně na základě zkušeností z války na Ukrajině, kde se bezpilotní prostředky ukázaly jako účinná a zároveň nízkonákladová forma boje, píše se v citované zprávě. Ano, toto dovedu pochopit. Přilby pro bigoše aby v nich mohli chodit pod vodou nechápu.

I to se stává

Ljuba na procházce potkala paní ze sousedství. Znaly se přes pejsky. Tentokrát byla paní sama. Ljuba se ptala, pročpak nechala pejska doma.

Šly takhle na procházku podle plotu a velký pes plot přeskočil a jejího malinkého popadl pod krkem, zaklepal a byl konec.

Můžete mít svatozář s psa na vodítku a nemusí vám to být nic platné. Mohla by vyprávět naše Gari, loni ji kousl pes do levého stehna a měla s tím polízanici půl roku.

Někdy to ale dopadne nečekaně. Před dááávnými lety jsem šel s mým tehdejším rotvajlerem Bartem, pamětníci Neviditelného psa a Hyeny ho znají) a vylít na nás vlčák. Bart byl na vodítku (horolezecké lano na titanové sponě a ocelovém řetězu kolem krku) a na tlamě koš (žádný košík, koš z ocelových drátů). Já stál pevně jako skála. No a co se stalo? Vlčákovi se dostalo ucho Bartovi do koše a on ho chytnul. Jo, jo. Smutná chvíle…
I to se stává.