ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Co je důležité v této krizi
Je jako rýma, léčená nebo neléčená trvá sedm dní, to je Klausův výrok o krizi a všichni si ho budeme pamatovat, jako si pamatujeme jiné jeho výroky. V paměti jsou zejména ty, které nikdy nevyřkl a které byly zcela vyfabulovány anebo hrubě zkresleny - jako výrok o "neexistujících špinavých penězích". Samozřejmě jsou špinavé peníze, ale v oběhu je nelze rozeznat, tohle tenkrát řekl na adresu těch, kteří se snažili vyřadit z ekonomiky zbohatlíky z minulého režimu. Měl samozřejmě pravdu, ten Klaus, nicméně ten bič, který upletli jiní, mu dále dopadá na záda.

Takže, co dál?
Klaus nás teď ujišťuje, že stát nemá na průběh krize žádný vliv a že krize odejde, jako přišla.
Může to být pravda a nemusí. Zatím vše, co bylo předpovězeno stran krize, byť to byla ústa posvěcená profesurami a Nobelovými cenami, ukázalo se býti pošetilostí. Krize má opravdu svoji dynamiku.
Vznikla zřejmě proto, že euroatlantická civilizace, svázaná miliónem pout, z nich nejsilnější: nezodpovědné odbory, enviromentalismus, korupce, politická zbabělost a hloupost, ztrácí konkurenceschopnost, málo produkuje a uměle zvyšuje spotřebu na úkor budoucnosti. Navykla si žít na dluh a když pak přišel pan vrchní s taškou, začala panika. Ono to nějak dopadne. Dluh v hospodě nakonec vždycky někdo zacáluje a jde o to, kdo to bude.
Obvykle ten, kdo byl tak hloupý a zůstal na place poslední.
Nicméně úvahy se soustřeďují na jeden bod. Evropa, rozumějme sjednocená, je rozdělena na dvě části. Je zde eurozóna a sféra "národních ekonomik", v ní jsme úsilím ODS a Václava Klause my. Opakuji, nejsme v eurozóně, třebaže jsme v ní mohli být, jak to dokazují Slováci, kteří v ní jsou. A ještě dodám, že nejsme v eurozóně zásluhou ODS a Václava Klause. Ta odpovědnost je jasná, o tom není pochyb. Nevíme ovšem, zda se ukáže, že je to výhoda nebo nevýhoda. O to zde běží.
Občan teď bude sledovat, kdo v hospodě víc zaplatí. Co se víc osvědčí - být v eurozóně nebo nebýt? To se brzy dozvíme. Koruna teď padá do propasti. Nic to nemusí znamenat, může se odrazit, může se zase vyšplhat. Nicméně poměr eura ke koruně je reálné měřítko "návratu do Evropy", o němž se hovořilo v roce 1990. Když bude euro pod dvacet, bude to dobrý, když bude nad třicet, bude to blbý, když nad pětatřicet, ještě horší, když nad čtyřicet, malér. Tohle je realita, na tom nezmění nic žádné řeči, ani moje, ani nikoho jiného.

Takže se dozvíme, jak na tom ve vztahu k EU jsme, bez ohledu na řeči kohokoli.
Ne snad, že ti "kdokoli" přestanou žvanit, ale pamatujme: jediné co je podstatné, jsou kurzy měn. Nic jiného.

Pakliže má Klaus pravdu, a proč by neměl mít, vy i já jsme na tom úplně stejně: nevíme o budoucím vývoji zhola nic. ALe je dobře se upnout na pevný bod a jediný, který v ekonomice vidím, je poměr koruny k euru. Jestliže se ten poměr trvale propadne, pak je třeba poslat celou ODS a celého pana Klause k čertu. Přes všechny chytré řeči, které - pokud se to stane - budeme slyšet.

JAK ŽIVOT JDE: Dnes dokončím Pět neděl v balóně
Dokončuji práci už na třetí verneovce, tentokrát je to Pět neděl v balóně. Nakladatelství Albatros už vydalo mnou převyprávěných Dvacet tisíc mil pod mořem a Patnáctiletého kapitána, teď to tedy bude vůbec první svazek cyklu Dobrodružné cesty, kterou Verne napsal a v roce 1862 u Hetzela vydal. Je to pro spisovatele nesmírně zajímavá práce, vlézt do kůže někoho jiného a poznat jaksi zevnitř jeho metody. Tohle je skutečně raná verneovka, ale už tam jsou úžasné pasáže, naprosto moderně vyprávěné, zejména příběh balónu v poušti, kde cestovvatelé zmírají žízní, a pak samozřejmě závěrečná pasáž o tom, jak balón pronásledují lupiči a on ztrácí plyn a klesá a klesá.

Ověřuji i všechna dostupná fakta: tak například ti lupiči, to jsou bojovníci za svobodu, jak se dočítám ve Wikipedii, a ve státě Senegal jsou oslavováni jako národní hrdinové. No a v sousedním Mali jsou tak trochu jako lupiči ... Pak se vyznejme v historii. Vždy je to jen interpretace.