ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Co je zelené náboženství
Zelenému ministrovi Martinovi Bursíkovi připomíná debatu o jaderné energii náboženství. Je to podle něho debata "ano, ne". Jistě má pravdu, ale v jiném smyslu, než se snažil v televizní debatě vyvolat. Odpor proti jaderné energii, ostatně spolu s odporem k celému konceptu civilizaci, je součást jádra zeleného náboženství. Je směšné, když Bursík vyzývá k věcné debatě o jaderné energii. Věcně se o ní debatuje už půl století. Jsou to ekologisté, kdo jsou absolutně proti. Oni znemožnili stavbu elektrárny v Temelíně v původně plánovaném rozsahu, takže se ocitáme na prahu vleklé energetické krize. Nelze říkat, že odpovědnost padá na jejich hlavu. Oni žádnou odpovědnost nemají. Nenajdeme nikoho "odpovědného" za to, že Plzeň trpěla tak dlouho zbytečným průjezdem těžké dopravy ve směru střed Česko - Německo, nenajdeme nikoho, kdo převezme odpovědnost za blokádu dostavby dálnice ve směru na Drážďany a Berlín. Debata o jaderném odpadu? Kdepak je asi skladován jaderný odpad Temelínské elektrárny? Samozřejmě v nevyhovujících provizorních prostorách přímo v Temelíně. O nějakém úložišti ani řeči. Není to patent našich zelených, jen vzpomeňme, co se děje kdekoli v Evropě při transportu jaderného materiálu.

Připusťme, že Bursík a jeho ministerstvo poněkud změnilo postoj. V lednu nezahrnulo požadavek vyškrtnutí rozvoje jaderné energetiky do svých výhrad k návrhu energetické koncepce. Je to maličký pokrok, aspoň nějaký. Těžko si ale představit, co strašného se ještě musí stát, aby zelení od jejich náboženského fanatismu odstoupili. Nejspíš by museli přestat být zelení a to je příliš silná káva i pro Martina Bursíka.

JAK ŽIVOT JDE: Vrátily se myšice
Přímo před okny našeho obývacího pokoje máme terasu a za terasou kámen a pod ním si vyhrabaly noru myšice. Vypadá to jako myš ale není to myš, je to hnědé, skáče to a má to světlé bříško. Stalo se to loni zjara, pak myšice zmizely, když jsme byli na dovolené. Trochu jsme si to vyčítali: Iriska byla u Anny Marie a zahrada padla v plen kocourům. Jinak totiž je Iris nemilosrdný strážce zahrady a nebýt jí, jak ona říká "byli bysme samej kocour".
Zkrátka, po návratu myšice už vidět nebyly a ted už zase jo. Pok kamenem dírka a dnes ráno, když jsem neslo zobání pro sýkorky do krmítka, objevil jsem ještě jednu dírku, což souhlasí s informací Wikipedie, že myšice křovinná si hrabe nory s několika východy.

Jsou to nové myšice? Nebo ty staré, které se dočasně odstěhovaly? Nebo jen důsledněji uplatňovaly noční způsob života?
Ať je to jak chce, myšice jsou tu a je zase o jeden živůtek víc na naší zahradě. I kocouři zůstali. Myšice žije dobrodružný život, každý její výlet z nory je za cenu rizika, o jakém nemáme představu.
Už nějakých sto tisíc let, nebo od doby, kdy se člověk přeměnil z bytosti lovené na bytost lovící.