Na staré herce vytáhl Okamura do boje. Není to nic hodného obdivu, jako když d´Artagnan jel dobývat Paříž na koni se zelenou srstí. On byl mladý a plný energie, kdežto Okamura je kolovrátek chroupající pořád starou písničku typu „Čechy Čechům“. Stal se součástí systému, má parlamentní stranu, v kantýně stojí s ešusem vedle Fialy, dnes tu jsou onačí řízkové, ti volají po revoluci, Zeman je zradil, mají za sebou ulici! Je na něho ubohá podívaná, nicméně své dovede. Protože neví co, zvedl téma mediálních rad, to jsou ty orgány, které mají co mluvit do běhu veřejnoprávní televize a rozhlasu. Lidi spíš zajímá, z čeho zaplatí elektriku než koho si bere Václav Moravec na pohovor, ale Okamura je ochoten se kvůli radám k pultíku připoutat řetězem po vzoru Václava Klause, který by se poutal k dubu, jen aby Kaplický nepostavil na Letné svůj Blob. Zažehl malý ohýnek na střeše. Jde o výběr radních, ten se má rozšířit o senátory, a v senátu, jak známo, sedí spíš stoupenci progresivismu, jelikož do senátu volí zase spíš stoupenci progresivismu. Takže ta intence je zřejmá a shoduje se s úsilím zavést korespondenční hlasování: zvětší se voličstvo o skupinu, která je zřetelně orientovaná levicově a progresivisticky. Potud tedy logika funguje. Jiná věc je, jak fungují veřejnoprávní média. Pokud jde o úroveň zpravodajství, to je prvotřídní. Diskutabilní je publicistika. Vytvářejí ji mladí nebo pořád ještě mladí vzdělaní lidé se světovým rozhledem. Ti, ať se to komu líbí nebo nelíbí, holt mají specifický pohled na svět a jeho problémy. Inteligentní vzdělaní lidé vždycky směřovali spíše k levici. Francois Villon taky nebyl konzervativec. Tradice je odvěká a nikdy to nebude jinak. To by pan Okamura musel nejen rozehnat obě rady a složit je z motorkářů pana Foldyny, ale musel by pak vyhnat osazenstvo z Kavek a Vinohradské a nahradit to přispěvateli Protiproudu a Aeronetu. Jenže oni by se z Kavek a Vinohradské vyhnat nenechali a lidi by se za ně postavili. I v této věci pamatujme, že síla není v „liberální demokracii“ založené na spolcích občanské společnosti a soudech vymáhajících práva menšin, ale na demokracii bez přívlastků. Ta stojí především na volbách, a v nich sice získá Okamura svůj nepřehlédnutelný podíl, ale k moci se nedostane. Nebude dost lidí, kteří mu dají hlas. Takže on teď bude otravovat sněmovnu, aby se zviditelnil na zástupném pseudoproblému. Bude to smutná a nezábavná podívaná.
Tentokrát se to stalo mému autu. Navštívil jsem syna Davida, parkoval na zahradě. Vítali mě i jeho dva pejskové. A já, jestli bych je nepustil do kufru. On když jede dovnitř, otevře kufr a oni naskáčou. U nás jme zavedení na pejsky na zadním sedadle, mám na to speciální plachtu, jsou spíš ve vaně než na sedadle. Takže do kufru. Naskákali do kufru, radovali se a štěstí pejsků, moje štěstí. Ale příště, až povezu naše pejsky, budou se náramně zajímat, copak jsem to asi v tom kufru vezl. |