Evropa bez potisku
V rádiu jsem včera slyšel reklamu na české předsednictví v EU. Muž pevného hlasu (já si myslím, že propaguje trička bez potisku – buď svůj, ale jistý si nejsem, to byste se museli zeptat mé ženy, který z kolegů to je), zkrátka, muž pevného hlasu oznamoval, že jsme se konečně vybabrali z historických zámotků a na půl roku povedeme Evropu. Nic proti tomu. Priority oznámeny byly, je to Ukrajina a energetika, ano, nic důležitějšího není. Tedy veďme Evropu. Ale kam.

Německému vůdci Scholzovi a Evropskému parlamentu se nelíbí, co všechno musí schvalovat grémium všech členských států. Ono to dnes funguje tak, jak to kdysi velmi rozumně navrhoval Václav Havel : dvoukomorový parlament. Jedna komora je podle počtu obyvatel, druhá – co hlas, to stát. V politické Evropě zjevně sílí tlak na tu druhou komoru. Heslo zní: operativnost.

V příštím půlroce našeho vedení Evropy se může semlít cokoli. Je konec června – a jak se změnily dějiny za poslední tři a kousek měsíce! Jenže se ukazuje v ještě větší nahotě, jak rozdílné jsou zájmy různých částí Evropy. Starému Západu nic od Rusů nehrozí, ani Putin nenaznačuje, že by chtěl okupovat Paříž, jak o tom snili jeho komunističtí předchůdci. Putin chce to, co bylo před rokem 1997, což je před rokem 1991. Ukázal, že se Rusko vzdalo ambice stát se normální partnerem normálně fungujícího světa. I pak s ním lze vést kšefty. Západní Západ to dokáže, Východní Západ nikoli.

Takto jsou vyložené karty, to je situace, před níž Evropa jako celek stojí.
Máme tuto situaci svěřit hlasování v Evropském parlamentu?
Toto je fundamentální politická otázka. Zatím se o ní opatrně píše a mluví. Fialova vláda, zjevně bezradná v domácí problematice, by mohla snadno naskočit na vějičku, že dostane v Bruselu pochvalu do sešítku, jedničku s hvězdičkou a možná i razítko s Hurvínkem. Je třeba být ve střehu. Evropská unie musí být náš prostor, doposud je. Ale nesmí se z ní stát náš hrob. Nesmíme připustit, aby náš osud závisel na tom, jestli v německých volbách zvítězí socdemáci ve shodě se zelenými a linke. Pryč je doba, kdy jsme k Západu toužebně shlíželi. Teď jsou na místě obavy. Plichtu s Putinem chce uzavřít Macron se Scholzem, my ne. I to – momentálně nejdůležitější – důvod, proč je třeba tendence k federalismu důsledně odmítat.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Pršelo

O víkendu jsem jen naznačil, co se u nás dělo v noci z pátku na sobotu. Musím hned zkraje podotknout, že pejskové se o ničem nedozvěděli. Pravda, báli se, když se kolem Zvole točila bouře a blesky praly asi u nás v ulici také. To ale trvalo celkem krátce. Pejskové šli spinkat, on ten šumot deště uspává. Mě s Ljubou neuspávat. Do půl druhé jsme vysoušeli přístěnek, kam hrkla voda jakýmisi nesmyslnými dírkami kolem radiátorů. Zkrátka, hrkla voda. Vysušili jsme a v půl druhé šli spát.

Ve čtyři jsem se vzbudil a obhlédl dům. Sucho, pumpy pumpovaly z jímky. Šel jsem zase do postele.
Ráno bylo všechno pod vodou, pumpy se posraly.

Ale to vcelku není jádro mého sdělení. Jak jsem tak ve čtyři v lijáku obhlížel (tehdy ještě funkční) pumpy, kouknu přes vrata a on soused Jiří jde ulicí pod parapletem, doprovázen svými dvěma psy.
Ahoj, jiří, Co u vás? Dobrý? Sucho? ptám se.
Jo, dobrý, odpověděl. Prohodili jsme pár dalších slov a odešel do deště já a se vrátil k jímce k doposud funkčním pumpám.

Až ráno mě napadlo: Proč dopredele ten Jirka venčí psy v lijáku ve čtyři dáno?. Musím se ho zeptat.

Čtěte neff.cz.