Pandemický paradox
Odskočím ještě k pondělní osmidiskusi na CNN PrimaNews, kde debatovali lídři sedmi stran/koalic, jeden lídr strany/koalice Ivan Bartoš se nedostavil a zaskočila jeho dvojka Vít Rakušan, mimochodem – ve prospěch věci, byl výborný. Nazítří měl největší ohlas dohad o tom, kdo zavinil, že máme třicet tisíc mrtvých na covid, pochmurný rekord na počet obyvatel i ve světovém měřítku. Bez zaujatosti je třeba konstatovat, že se za to zasloužila celá politická reprezentace. Ano, velkou vinu nese Andrej Babiš, který na podzim loňského roku zahnal svého ministra zdravotnictví Vojtěcha s jeho varovnými signály do kouta, aby se před volbami udělal hezkým a tím se pandemie utrhla ze řetězu. V tomto smyslu skutečně ty křížky lpí na podrážkách jeho bot. Nicméně i to v debatě zaznělo, samozřejmě z jeho úst, že opoblok se dopustil neslýchaného aktu neloajality k vlastní zemi, když zablokoval nouzový stav a situaci zachránili až hejtmani, paradoxně v mnoha případech příslušníci strany, která se na tomhle podrazu podepsala. Tohle přece všichni víme, je to v živé paměti – jenom je na každém, kdo dá jednomu nebo druhému podrazu na národu větší význam.

Směšné ale je, že všichni ti lídři plus skorolídr obešli téma, které asi veřejnost zajímá víc než otázka, co bylo loni nebo na jaře: kdy a jak zpátky k normálu. Ano, Majerová Zahradníková povykovala svým pavlačovým stylem, abychom žili normálně – ale prostě proto, že podle ní žádná pandemie nebyla. Tahle otázka je nad jiné vážní. Proklamovaná meta sedmdesáti procent obyvatel plně očkovaných je zřejmě nedosažitelná. Chystá se prý nová kampaň. O výsledku možno pochybovat. A což takhle přestat s kampaněmi a zcela suše konstatovat, že je každý svého štěstí strůjcem? Když se mu nechce do nevyzkoušené vakcíny a raději bude riskovat nevyzkoušený virus s nevyzkoušenými následky, proč ho v tom nenechat? Počty hospitalizovaných jsou statisticky bezvýznamné, zahlcení krematorií opravdu nehrozí. Heslo Pojďme normálně žít by mohlo volebně zafungovat. Ale vyžadovalo by odvahu. Takže se budeme raději hádat o to, co kdo loni na podzim a letos na jaře zavinil.

A zrodilo se téma
Ve správný čas přichází Petr Fiala se správným tématem: Babišova drahota. On snad čte Neviditelného psa, vždyť to tu píšeme pořád, že velká starost široké veřejnosti je a čím dál víc bude růst cen všeho, energií i potravin. Babiš to bude mít na odpovědnosti a to bude terč ke strefování nejenom v následujících dvou týdnech, ale i v dalším období. V tom období, kdy ho bude agent Zeman držet u moci, i kdyby jeho vláda nedostala důvěru parlamentu. Takže znovu, Babišova drahota je první slogan, který má skutečný smysl, je pochopitelný a má nesporný faktický základ. Ten má šanci s výsledky voleb zamávat.
Mára Prchal by to nevymyslel líp.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Ty za to nemůžeš

S Ljubou jsme o víkendu zastřihávali břečťan. Mám zkušenosti se dvěma plazivkami, s vistárií a břečťanem. Vistárie je plazivka, co krásně kvete, ale jenom asi týden v roce. Zbývajících jednapadesát týdnů (tedy, přeháním, v zimě neroste) roste jak blázen, naměřil jsem i pět centimetrů denně! Břečťan je umírněnější, nicméně tou umírněností otupí vaši obezřetnost a než se nadějete, máte barák zamotaný do zelených šlahounů. Takže se to musí občas rubat.

Což jsme dělali, za asistence Nory, která vždy pomáhá, kdežto Gari vždy odchází, když se koná nějaká práce. Takže stojím na žebříku, Nora pode mnou, sršeň nade mnou a dá mi žihadlo do prstu. Nadávám. Nora prchá. Honím Noru a konejším ji: ty za to nemůžeš! Nezbývá než aby přišla Gari a vyhrábla ze země sršní hnízdo, jako to udělala před dvěma lety v lese. To se nestalo.
Tak až příště.