Naše země odešla z konference OSN proti rasismu. Účast kvůli hrozbě antisemitských poznámek už předem odřekla řada zemí, včetně USA, Izraele, Austrálie nebo Německa. Ve chvíli, kdy zazněla první ostrá slova iránského preziedenta Ahmadínežáda, sál opustily desítky západních diplomatů a ti zbývající začali nadšeně tleskat.
Je to - v jistém slova smyslu - světové hlasování.

Tady nejde o to, kde je pravda. Tady jde o to, co kdo chce.
Iránský prezident Ahmadínežád chce to, co vládci arabského světa chtějí od prapočátku, tedy zničení státu Izrael. Ten vznikl stejně "přirozeně" nebo "uměle" jako všechny státy na světě. Můžeme se bavit o okolnostech jeho vzniku, jako se lze bavit o okolnostech vzniku jakéhokoli jiného státu.
Podstata ale není v "bavení se". Podstata je v existenci státu Izrael. Takzvaná konference OSN proti rasismu se stala nástrojem namířeným proti Izraeli. Je to výsledek politických přesunů uvnitř OSN. Organizace, která vznikla na pozadí světové války jako politická platforma demokratických států, se průběhem dějin proměnila v platformu zcela jinou.

To je smutné zjištění. Proti němu stojí pochmurně optimistické konstatování: naštěstí je bezzubá, i finančně závislá na benevolenci svobodného světa, který je ekonomicky efektivnější než svět Ahmadínežádů.
Je dobře, že se naše země z téhle rasistické antisemitské frašky stáhla.

JAK ŽIVOT JDE: Ranní vynález
Je to samozřejmě sci-fi vynález. Představte si... displej, to nejdřív. Později by to mohl být nátěr, povlak nanášený na předměty. Začněme displejem. Dokázal by pohltit 100% dopadajících paprsků světla slunečního i umělého, pohltil by každý přicházející foton. Takto získaná energie by pak po transormaci se vracela ven, zase ve formě světla, ovšem proměněného. Na displeji by bylo takto možno vytvořit obrázky jako na dnešních LCD nebo OLED displejích.

Jakmile by to byl nátěr (koncem 21. století), mohlo by vycházet světlo v určité vlnové délce - bylo by možné tu vlnovou délku průběžně měnit, takže předmět takto natřený by byl jednou červený, pak modrý, zelený, možná duhový. Mohl by přijímat barvy okolí, stal by se chameleónem - a fakticky neviditelným. Bez nároku na jinou energii, než světelnou.

No a je to venku. Tank - chameleón. Vývojové kanceláře na mém vynálezu začnou pracovat ještě dnes dopoledne. Nikdo mi nedá ani korunu, natož aby mi poskytl aspoň jeden deputátní tančíček.
Ledaže se na tom už dávno pracuje.
Když mi bylo čtyři, pět let, nadšeně jsem oznámil tatínkovi, že jsem udělal vynález: položil jsem tužku na stůl, opknul - a ona se kutálela. Tatínek, jak jsem pochopil, nnebyl zcela nadšený.
"On to vynalez už někdo přede mnou?" ptal jsem se zklamaně.