ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: ČSSD nám dovolila nebýt zbabělí padouši
Tohle by se fakt už nikdy nemělo stát, a je smutné, že občané nevytvářejí na své volené zástupce tlak. Je pochopitelné, že značná část voličstva se nechá koupit za třicet korun, ale mělo by to mít meze. Sociálně demokratický "poslanecký zákaz" pro podporu našich zahraničních vojenských operací je hanba, která legitimizuje naše historické prohry, všechna ta zalézání do děr - ale pozor: vždycky to dělaly politické reprezentace, kdežto občané vytvářeli legie, zahraniční armády, rvali se s hnusnými režimy každý jak mohl a jak uměl. Ta "česká posranost" se vždy týkala, opakuji, politických reprezentací a bohužel, sociální demokracie, dychtivá na výzkumy veřejného mínění, usoudila, že zrada spojeneckých závazků bude to nejlepší, čím voliče zaujme.
Chvála bohu, že tahle podlost se neprosadila do důsledků a že "zákaz" padl, takže čtyři sociální demokraté naše spojenecké závazky při sněmovním hlasování podpořili. Jmenujme je a poděkujme jim, jsou to Jan Hamáček, Zdeněk Jičínský, Miroslav Svoboda a Antonín Seďa. Tito čtyři aspoň trochu šli proti mnichovanskému proudu, který v sociální demokracii převládl. Ale zase: jsou to jednotlivci, nikoli převládající grémium.

JAK ŽIVOT JDE: Dnes večer manif ve prospěch blobu
Za realizaci blobu Jana Kaplického se bude dnes večer demonstrovat na Staroměstském náměstí v Praze. Taky tam půjdu. Užmnohokrát jsem o té kauze tady psal. Příčí se mi podlý způsob, jakým byl tento projekt shozen ze stolu a moc rád bych věděl, co za tím opravdu je. V čistotu úmyslů hlavních aktérů, především Václava Klause a Pavla Béma, nevěřím ani za mák. Realizace blobu, to je zřejmě jediný důvod, proč bych si přál zvolení sociálních demokratů: ale i kdyby pak byl blob realizován, zase by to bylo hnusné, podlé, politické. Když čtu ta tři adjektiva, jak leží vedle sebe, uvědomuji si, že v naší zemi znamenají totéž. Jsou to vlastně synonyma.

Takže taky jdu na tu demošku neboli manif, jak říkají věčně revoltující Francouzi. Líbí se mi, že je to demoška ve prospěch něčeho, nikoli proti něčemu, jak to tak bývá.

Ještě k té podlosti. Před lety jsem se účastnil - jako jeden z mála tehdy působících novinářů - zápasu o Tančící dům. Nebýt podpory Václava Havla, Tančící dům by dnes na Rašínově nábřeží nestál a místo něho by tam byl banální kanclbarák. Samozřejmě, škoda, že z Tančícího domu vevnitř udělali banální kanclbarák, ale to je jiná věc. Havel se tehdy těšil obrovské autoritě a byl v úřadu. Takže se to prosadilo. Blob by realizován byl, měl podporu magistrátu, primátor Bém jím byl nadšený, jenže proti se postavil jiný muž s autoritou, Václav Klaus. A vrtichvosti v čele s BVémem otočili. To je na celé kauze taky paradoxní, ten vliv dvou mocnářů.