ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Jesle ano, či ne?
Nikoli bez překvapení se dozvídáme, že existuje kauza jeslí. Podle rozhodnutí EU by měl každý stát EU zajistit jesle až pro třetinu dětí. Tento týden se v Praze sejdou ministři práce a sociálních věcí sedmadvacítky a o jesle se budou hádat.
Věc je nastolena tak, že odvodem dětí do jeslí by měli být zrovnoprávněni muži a ženy, respektive ženy a muži. Copak ale neexistuje koncept, podle něhož se muž stará o dítě stejnou měrou jako žena? "Chce snad pravice dovolit konzervativním státům, aby nutily ženy k návratu za plotnu?" ptá se lídr frakce evropských socialistických stran Poul Nyrup Rasmussen z Dánska. Přirozeně že česká sociální demokracie se k této vlně kritiky přidala. "Ženy mají vrátit k plotnám a pracovat pro blaho svých manželů, milenců či přátel?" ptá se poslankyně ČSSD Anna Čurdová.

O jeslích se debatuje, co má paměť sahá, a kritika jeslí zaznívala už hluboce v dobách komunismu, který kolektivní výchovu samozřejmě podporoval. V naší zemi je v jeslích 2% dětí. Může se stát, že vláda bude donucena jesle budovat. Pak tu bude případ byrokratického rozhodnutí, které zůstane bez efektu. Rozumně zní argument ministra Nečase, že není možné (a ani reálné), aby stát nařizoval, kolik dětí má jít do jeslí, k čemuž by barcelonský závazek logicky vedl.
Jelikož to zní rozumně, dá se soudit, že ministr Nečas svoji při prohraje.
Kdo chce dát dítě do jeslí, měl by k tomu mít možnost. Kdo nechce, ať si dítě vychovává sám. Na něco takového nedokáží socialisté přistoupit. Jádro sporu tedy není v tom, zdali jesle ano či ne. Jádro je v tom, kolik jeslí pro kolik dětí a z čí vůle je třeba. A to by skutečně mělo být na vůli jednotlivých národních států.

JAK ŽIVOT JDE: Živý sen a co potom
V noci jsme měl živý sen. Probudil jsem se z něho, kouknu na hodiny, bylo půl čtvrté. V tu chvíli jsem si ho pamatoval se vším všudy. Nejvíc mě zaujal název filmu, který dávají ve Village cinema, v tom snu. Název zněl: Jak štiky padaly do moře jako prdy.
Říkal jsem si, páni, ta doba ale hodně poklesla, hodně zvulgarizovala! Už nejenom nějaké Perci prcičky, už taky prdy přicházejí ke slovu. Ale copak padají do moře? A co dělají v moři štiky? Jaký je vztah mezi štikou a prdem, a může štika prděti?
Byl to sen, takže za jeho obsah nemůže ani doba, ani štiky. Takto jsem přemítal a napadlo mě taky, že bych o tom měl říct Ljubě. Jenže se zlou bych se potázal, kdybych ji vzbudil a řekl jí:
"Ljubo, neuhádneš, co se mi zdálo! Zdálo se mi, že ve Village dávají Jak štiky padaly do moře jako prdy.
Ne, to by nebylo dobré. Rozhodl jsem se tedy, že si ten název zapamatuju, abych jí o tom mohl říct ráno. K tomu rozhodnutí jsem dospěl někdy před půl pátou. To už jsem byl nervózní, jestli se vyspím a dospím.
Nakonec všechno dobře dopadlo. Usnul jsem na hodinku dlouho před rozedněním. Název vysněného filmu jsem nezapomněl. Přemýšlení o jeho významu přenechám vám, budete-li chtít.
Znepokojovat se začnu, jenom pokud za tejden kouknu na program Vllage a oni tam nasadí film Jak štiky padaly do moře jako prdy.