ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Budou tedy předčasné volby?
Samozřejmě, že je Topolánkova vláda menšinová. V jistém smyslu byla menšinová od samého začátku, protože na zelené nemůže mít spolehnutí žádná vláda, modrá nebo oranžová nebo puntíkatá. Byla to jen otázka času, kdy zelené ruce podtrhnou vládě koberec pod nohama.
Nicméně, i kdyby nebylo dvou poslankyň za Zelené, své by udělal Václav Klaus, který skrze své věrné se rozhodl vládu destabilizovat, aby podlomil českou pozici před nadcházejícím předsednictvím Unie. Teprve teď se ukazuje, jak geniální tah udělali komunisté, když potopili přil poslední prezidentské volbě Švejnara: zasáhli jak ODS, tak evropský koncept a udělali radost Moskvě. Jedním tahem uhrát tři strategické směry, kterému šachistovi se to povede!

Ještě k Zaorálkovi
Lubomír Zaorálek, nedejbože příští ministr zahraničí, tedy příští architekt českých zahraničních vztahů, vyslechl přednášku amerického fyzika Theodora Postola, proslulého protivníka projektu protiraketové obrany. Mohl by vyslechnout tucty jiných, stejně erudovaných odborníků. Jenže ten správný je podle něho profesor Postol, protože potvrzuje to, co on, Zaorálek, ví odjakživa,že totiž protiraketová obrana je škodlivá. Zde jeden z argumentů pana profesora: „Zatímco se nám tvrdilo, že dosah radaru je 4,5 tisíce kilometrů, v některých materiálech bylo uváděno 2,5 tisíce kilometrů, ve skutečnosti je dosah plánovaného radaru pouze 600-800 kilometrů,“ citováno dle Lubomíra Zaorálka.

Proč tedy proboha ten povyk kolem radaru, který má dosah běžného letištního navigačního zařízení? Proč Rusové chtějí instalovat v oblasti Kaliningradu nosiče jaderných střel, když radar dokoukne leda někam za Brest? Nikdo si tímto nesmyslem neláme hlavu. Pan Zaorálek ne, protože stojí jen o argumenty pro svoji pravdu a dopředu ví, že profesor Postol je prvotřídní autorita a má pravdu ve všem co říká.

JAK ŽIVOT JDE: 45 let od zavraždění Kennedyho
V sobotu to bylo 45 let od zavraždění Kennedyho. Vzpomínalo se, kde se kdo dozvěděl o té vraždě. Já si na to vzpomínám velmi dobře. Fotografoval jsem tehdy pro týdeník Svět v obrazech ve Stavovském divadle premiéru hry Jean Paul Sartra S vyloučením veřejnosti. Stál jsem vzadu v kulisách a fotil, co se děje na jevišti, a tam mě oslovila Slávka Budínová, čekající na výstup: "Zastřelili Kennedyho!"
První, co mě napadlo, bylo to, že jde o vraždu objednanou Rusy a že bude následovat ruský útok na Spojené státy. To patřilo k atmosféře té doby. Kreml ustavičně držel Západ v napětí, střídaly se "berlínské krize", velmi vážná byla kubánská krize, kdy válka byla skutečně na spadnutí. Chruščov, který navenek vystupoval jako veselý lidový chlapík, ve skutečnosti zastával tezi o "pohřbení Západu". To on nechal postavit zeď v Berlíně. Takže to nebylo zas tak moc pošetilé, to co mě napadlo.

Stalo se to v pátek, druhý den lidi stáli fronty na noviny. Já jednu tu frontu fotil, nedaleko naší redakce na Národní třídě - teď si uvědomuji, že to bylo před Metrem, tedy prakticky v těch místech, kde pak došlo ke střetu 17. listopadu 1989. No a tehdy mě za to focení sebral policajt a pět hodin na na Barťáku macerovali, jestli náhodou nejsem agent. Jo, byla to věru svinská doba. A dvaceti lidem ze sta se po ní u nás stejská.