 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
čtvrtek 20.3. 2008,
|
- OSN obvinila srbské vedení ze zapojení do násilností v severním Kosovu
- Topolánek považuje odlišné Hovorkovo hlasování za vážný koaliční problém
- Rath neuspěl s návrhem zákona zabraňujícího privatizaci fakultních nemocnic
- Sněmovna schválila antidiskriminační zákon, zákaz lustračního neprošel
- Macek se musí Rathovi omluvit, nemusí mu ale zaplatit 1 MKč
- Soud potvrdil rozpuštění Komunistického svazu mládeže
- Poslanci vrátili protikuřácký zákon do druhého čtení
- Na Srí Lance zemřel autor sci-fi Arthur C. Clarke
- Počasí v Praze: sněhové přeháňky, chladno
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Protikuřácký zákon zahráli poslanci do autu
Protikuřácký zákon měl tolik pozměňovacích návrhů, že bylo třeba ho vrátit do druhého čtení, rozhodla poslanecká sněmovna. To je klasicky alibistický postup. Touto metodou se dá zákon odsouvat a sabotovat do nekonečna. Každý zástupce lidu, který čpí na hony nikotinem a dehtem a bezohledně zamořuje prostor kolem sebe toxiny vyvolávající rakovinu a infarkty, vymyslí svou prokouřenou hlavou nějaký ten pozměňovací návrh mezi dvěma šluky. Výsledek bude vždycky týž - protikuřácký zákon neprojde a agrese kuřáků bude pokračovat.
Omluva za pohlavek
Miroslav Macek se musí Davidovi Rathovi omluvit za to, že mu na veřejnosti vlepil záhlavec, avšak nemusí mu zaplatit žádné odškodné. Takže stoupenci záhlavce mají o čem mluvit a odpůrci zrovna tak. Obnovila se příležitost k debatě o tom, zdali byl záhlavec správný nebo nesprávný, o tom, zdali se Macek oženil pro peníze nebo nikoli a kdo je větší hulvát, zdali Macek nebo Rath. Pokud ovšem někdo bude mít chuť se tím zabývat. Pokud ne, zbývá prostor pro další pokus - je možno se odvolat.JAK ŽIVOT JDE: Odešel A.C.Clarke
S Arthurem C. Clarkem odešel poslední tvůrce Zlatého věku science fiction, pokládaný spolu s Isaacem Asimovem a Robertem Heinleinem za nejvýznamnější tvůrce této doby. Narodil se v roce 1917 a v jeho mládí nebylo nic, co by naznačovalo jeho další tvůrčí cestu. Snad jen to, že byl amatérský astronom a rád četl americké sci-fi magazíny, které se do Anglie sporadicky dostávaly.
Zformovaly ho až roky války, kdy sloužil v RAF jako technik u radarové obrany – tehdy špičkové technologie, která přispěla k vítězství Spojenců na západní frontě. Kontakt se špičkovou technikou ho přivedl k myšlence geostacionárního satelitu. O něm napsal studii už v roce 1945. Beletristicky se projevoval jen na půdě fanouškovských časopisů. Prorazil až v roce 1947, kdy otiskl v Astounding Science Fiction povídku Záchranný oddíl a o rok později se zúčastnil literární soutěže BBC s povídkou Hlídka. Ta se stala základem pro slavný Kubrickův film 2001:Vesmírná odysea.
V jeho díle se střetávají dva proudy. Jeden čerpá z aktuální vědy a techniky. Byl to technooptimista, který věřil v nevyčerpatelnost lidské vynalézavosti a v pozitivní směr našeho civilizačního úsilí. Zároveň ho ale oslovil Olaf Stapledon a jeho vize neukončenosti vývoje lidského plemene. Snil o dalších vývojových stádiích člověka a tuto svoji fascinaci ztvárnil v četných románech a povídkách. V čisté podobě ji zpodobnil v románu Konec dětství (1953, česky Laser 1992), ale je obsažena i v Kubrickově filmu a v jeho stejnojmenném románu Vesmírná odysea (1973, česky Svoboda 1984). Z Vesmírné odyseje vznikl cyklus, právě tak jako z tématu „Ráma“: jde o kosmickou loď jiné civilizace, která pronikne do sféry pozornosti Pozemšťanů. I zde rozvinul Clarke svůj koncept nepoznaného a nepoznatelnosti, za určitý limit, definovaný aktuálním stavem našich znalostí.
Tyto koncepty ho však zavedly na scestí, když začal koketovat s pavědou a nechal se zlákat k osobnímu angažmá ve věci propagace pseudovědeckých žvástů. To je skvrnka na velikánově štítu. Milióny jeho fanoušků, pokud mu ji vůbec vyčítají, ji pravděpodobně prominou, protože jeho zásluhy jsou nesmírné a my, kdo jsme jeho díla četli a milovali, mu vděčíme za obohacení a rozšíření obzorů.