 |
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Železný kontra stát
Hloupý zákon je přece jen zákon a takto jsme nuceni přijmout kauzu "Železný kontra stát". Je to ale příšerně hloupý zákon, který uvaluje clo na dovoz
umění do republiky. Vladimír Železný na rozdíl od mnoha chytráků v minulosti nevyvážel umělecké předměty. Budoval soukromou galerii - a ještě se
nestalo, aby některý sběratel si svoji sbírku odnesl do hrobu.
Clo bylo vynalezeno proto, aby chránilo domácí výrobce. Clo na umění je z tohoto hlediska nepochopitelné. Představuje si zákonodárce, že čeští Železní
budou nakupovat Knížáka, když se jim celně znemožní kupovat Chagalla? Otázka je tak absurdní, jako je absurdní sám tento zákon.
Železný má zaplatit
pět miliónů trestu. Koho poškodil? Stát zde figuruje v krystalicky čisté parazitní roli. Cítí tok peněz a chce urvat, co se dá. Aby byl tak chytrý a
zdatný, aby včas znemožnil Železnému získat obskurní cestou na Chagalla prostředky, na to nestačil. Vždyť jsme se všichni srdečně smáli, když Železný
přes zainteresované kamarádíčky vyfechtoval licenci na Novu pod záminkou, že bude vysílat poučná dramata a komorní hudbu! A byli jsme zvědavi, co stát
udělá, když Železný vypálil investorovi rybník. Neudělal nic, ten stát. Hloupostí a neschopností prohrál, co se prohrát dalo. A teď rajtuje na kauze, nad
kterou jde rozum stranou.
Je to smutná, hořká podívaná, na ten rej hlupáků. Nicméně končím konstatováním: Hloupý zákon je přece jen zákon a takto jsme nuceni přijmout kauzu
"Železný kontra stát".
 |
JAK ŽIVOT JDE: Migrace pakoní
Přírodní rezervace Masai Mara se nalézá v Keni, avšak tvoří svou plochou 1500 km čtvereční jeden přírodní celek s oblastí Serengeti, která má podle
Wikipedie 60 tisíc kilometrů, jinde se uvádí 15 tisíc. Na této obrovské ploše se potuluje po celý rok doslova masa dvou miliónů zvířat, převážně
pakoňů a zeber. Zvolna spásají savanu a pohybují se za novou potravou. Není to tedy cílené putování, jak jsem se domníval, není to tak, že by si
serengetští pakoně řekli teď se půjdeme podívat do Masai Mara".
V Masai Mara jsou dvě malé řeky, Mara a Talek. Tvoří zvířecímu putování překážku, kterou musí překonat. Někdy se to odbude v klidu, jindy ale,
zvlášť na Maře, kde jsou někde vysoké břehy, zvířata překonávají velké nebezpečí, tím hůř, že v obou řekách žijí krokodýli a kolem stád se potulují
lvi, hyeny a další predátoři.
Už na letišti uvidíte "crossing", tedy velké billboardy s fotkami zvířat ve vodě. Je to turistická atrakce, ovšem háček je v tom, že "crossing" se
koná málo kdy a většina turistů možná ani žádný nespatří - i my jsem ho viděli jen díky Šilhovi a jeho místním přátelům a spolupracovníkům. Po většinu
dne vidíte jen savanu a na ní buď nic, nebo obrovská roztroušená stáda. Zvířata se někdy řadí z do "husího pochodu", dlouhých řad, které se táhnou
celé kilometry, od obzoru k obzoru. Pak najednou řadu zruší a pasou se dál. Když takto doputují, spíš dobloumají, dopasou se, až k řece, dlouho
váhají, než se odváží přechodu. Pak to vypadá nějak takto:
Je to hromada zvířat, zvířený prach, kalná voda. Zvířata jsou natlačená na sebe a splývají.
Hříbě se vylouplo z masy a bezhlavě skočilo. Obvykle skáče několik zvířat najednou, takže
splývají. Pakoně mají zvláštní barvu - jsou světle hnědí až černí, vypadají, jako kdyby to byly kvaše od Zdeňka Buriana. Když ale jsou zaprášení a
jeden vedle druhého a skáčí do řeky najednou, těžko se rozeznávají jeden od druhého. Jen občas se povede zachytit zvíře, které má ve směru skoku volný
prostor - snímek dole je pořízen na řece Talek.
Další možnost je fotografování zvířat, která se už dostala do vody a plavou. I v takovém případě obvykle plave několik zvířat vedle sebe, ale přece
jen je snazší zachytit individuální drama. Mezi pakoni jsou i zebry. Je jich mnohem míň, těžko odhadovat, v jakém poměru, možná je to jedna ku stu.
Nicméně díky svému zjevu jsou velmi nápadné a v temné mase pakoňů vynikají.
Chovají se klidněji, neskáčí tak bezhlavě, jako pakoně a někdy to vypadá, že počínání pakoňů poněkud s úžasem pozorují. Ve vodě si ovšem počínají
stejně jako pakoně - usilovně bojují o to, aby se dostaly ke břehu dřív, než se krokodýl dostane k nim.
Naštěstí pro pakoně i zebry - statisticky vzato - je nebezpečí poměrně malé. Krokodýlové jsou nažraní (v poměru k obrovským stádům je jich přece
jen málo) a přecházející stáda nezapomínají na obezřetnost - viděli jsme, jak připlouvající krokodýl v pár vteřinách přerušil probíhající crossing.
Takže drsné drama se před objektivem koná opravdu málo kdy, Vašek Šilha těch crossingů viděl už skoro čtyřicet a útok krokodýla na pakoně jen jednou. A je tu ještě jedna potíž: i když je to zajímavé a dramatické, dá se fotit vlastně jen jedno a totéž a všechny ty fotky vypadají stejně. Takže v nejlepším případě odvážíte fotky stejného typu, jako visely na billboardu v příletové hale v Nairobi.