Už na letišti uvidíte "crossing", tedy velké billboardy s fotkami zvířat ve vodě. Je to turistická atrakce, ovšem háček je v tom, že "crossing" se koná málo kdy a většina turistů možná ani žádný nespatří - i my jsem ho viděli jen díky Šilhovi a jeho místním přátelům a spolupracovníkům. Po většinu dne vidíte jen savanu a na ní buď nic, nebo obrovská roztroušená stáda. Zvířata se někdy řadí z do "husího pochodu", dlouhých řad, které se táhnou celé kilometry, od obzoru k obzoru. Pak najednou řadu zruší a pasou se dál. Když takto doputují, spíš dobloumají, dopasou se, až k řece, dlouho váhají, než se odváží přechodu. Pak to vypadá nějak takto:

Je to hromada zvířat, zvířený prach, kalná voda. Zvířata jsou natlačená na sebe a splývají.

Hříbě se vylouplo z masy a bezhlavě skočilo. Obvykle skáče několik zvířat najednou, takže splývají. Pakoně mají zvláštní barvu - jsou světle hnědí až černí, vypadají, jako kdyby to byly kvaše od Zdeňka Buriana. Když ale jsou zaprášení a jeden vedle druhého a skáčí do řeky najednou, těžko se rozeznávají jeden od druhého. Jen občas se povede zachytit zvíře, které má ve směru skoku volný prostor - snímek dole je pořízen na řece Talek.

Další možnost je fotografování zvířat, která se už dostala do vody a plavou. I v takovém případě obvykle plave několik zvířat vedle sebe, ale přece jen je snazší zachytit individuální drama. Mezi pakoni jsou i zebry. Je jich mnohem míň, těžko odhadovat, v jakém poměru, možná je to jedna ku stu. Nicméně díky svému zjevu jsou velmi nápadné a v temné mase pakoňů vynikají.

Chovají se klidněji, neskáčí tak bezhlavě, jako pakoně a někdy to vypadá, že počínání pakoňů poněkud s úžasem pozorují. Ve vodě si ovšem počínají stejně jako pakoně - usilovně bojují o to, aby se dostaly ke břehu dřív, než se krokodýl dostane k nim.

Naštěstí pro pakoně i zebry - statisticky vzato - je nebezpečí poměrně malé. Krokodýlové jsou nažraní (v poměru k obrovským stádům je jich přece jen málo) a přecházející stáda nezapomínají na obezřetnost - viděli jsme, jak připlouvající krokodýl v pár vteřinách přerušil probíhající crossing. Takže drsné drama se před objektivem koná opravdu málo kdy, Vašek Šilha těch crossingů viděl už skoro čtyřicet a útok krokodýla na pakoně jen jednou. A je tu ještě jedna potíž: i když je to zajímavé a dramatické, dá se fotit vlastně jen jedno a totéž a všechny ty fotky vypadají stejně. Takže v nejlepším případě odvážíte fotky stejného typu, jako visely na billboardu v příletové hale v Nairobi.