V neděli vysílal Český rozhlas rozhovor Tomáše Pancíře s prezidentem Milošem Zemanem. Zpovídaný byl ve své obvyklé formě, hovořil takzvaně státnicky. To je ten druh projevu, kdy se musíte zaposlouchat a teprve když si věci dáte dohromady zjistíte, že posloucháte banality nebo nesmysly. Úvodní část interview věnoval redaktor Pancíř diskutované otázce, zda Zeman ukradne svému nástupci nebo nástupkyni jednu z nejdůležitějších funkcí, jakou prezident vůbec má, totiž právo jmenovat předsedu Ústavního soudu. Zeman přímo neslíbil, že tuto nehoráznost neprovede, nicméně poukázal na to, že to udělat může a že jmenování v předstihu není nic neobvyklého. Pokud se to stane, bude nástupce / nástupkyně stát před první státnickou zkouškou: anulovat akt naduté zvůle a prosadit vlastní volbu. Pokud to neudělá, bude po zbytek volebního období za šaška / šaškyni. Zeman ale má ještě jednu kartu v rukávu, má totiž skutečné právo jmenovat chybějícího soudce této vrcholné instituce, ovšem toto jmenování je omezeno schválením ze strany senátu. Zeman tedy může rozehrát hru „když vy takhle, tak já takhle", zájmy státu jdou stranou, ego je přednější. Podstatná je ovšem jeho naznačená podpora Babišovi. Sice neřekl přímo „stojím za Babišem", řekl to opisem, že podporuje z vedoucích kandidátů toho, kdo má politickou zkušenost a tu nemá Danuše Nerudová. Petr Pavel ji samozřejmě má z vojenských struktur NATO, ale tu prezident neuznává. Hlavně ji neuznávají jeho voliči, ti především neuznávají NATO jako takové a Zemanovi brutálně klesla podpora nepochybně proto, že přestal podporovat Rusko. Takže tedy Zeman stojí za Babišem a hra pokračuje, rozdělený národ, dva světy, táhne se to v různých podobách po celých třicet let obnovené demokracie u nás. Komu dřív vyhovoval gulášový komunismus je stoupencem gulášového kapitalismu a volí Zemana. Teď je podpořen v záměru volit Babiše. Když se takových najde 2,9 milionů, má to Babiš v kapse.
Obě si myslí, že jsem padlý na hlavu, nedůsledný a vůbec divný. Ještě včera jsem je honil do sprcháče v garáži, abych jim umyl tlapky. Teď je po procházce pouštím dál. Dívají se na mě všelijak. Těžko jim vysvětlit, že když je plus jedna, cesty jsou blátivé a pejskové se vrací domů v bačkorách z bahna. Kdežto když je mínus jedna, cesty jsou zmrzlé a tlapky tudíž čisté.
|