Evropa a veto
Německý kancléř Olaf Scholz vyvolal před krátkou dobou silnou odezvu svým prohlášením pro tisk,, že omezení práva veta je pro další fungování Evropské unie nezbytností. Mimo jiné kvůli zahraniční a obranné politice. V této souvislosti je dobře připomenout, že skutečně fungující obranná aliance známá pod zkratkou NATO je také založena na principu jednomyslnosti. Osvědčilo se to i zcela nedávno, kdy v reakci na ruskou agresi a hlavně v reakci na otevřené ruské hrozby postoupit dále na západ se Finsko a Švédsko rozhodly vzdát se neutrality. Narazily na nejdřív co? Na veto ze strany Turecka.

Teď si představte, co by se dělo, kdyby bylo v minulosti NATO reformované dle receptu kancléře Schulze (ano, není to jeho nápad, berte to jako řečnický obrat) a rozhodnutí by se přijímala na proncipu většinového hlasování – ať už by bylo stanoveno jakkoli. Turecko by ostatní přehlasovali a Finsko a Švédsko by byly přijaty bez okolků.

Až na to, že by se Turecko cítilo roztrpčeno a uraženo ba rozzuřeno. Každopádně by jeho loajalita vůči spolku dostala pořádnou ránu. Spolek by dostal pořádnou ránu, protože Turecko disponuje v rámci NATO druhou největší armádu hned po USA.

NATO ale drží při přijímání nových členů princip veta, takže nastalo jednání s Tureckem, Finsko a hlavně Švédsko muselo spojenci vyjít vstříc v citlivých kauzách, jak už to bývá vyšlo vstříc jaksi napůl, nicméně k dohodě došlo, Turecko nakonec souhlasilo.

Německo má tunu másla na hlavě. Kvůli klimatickému mesianismu uvázalo Evropě plynovou smyčku na krk, kdyby toho nebylo, Putin by se neodvážil v Evropě zahájit drang nach westen. Denně teď slýcháme zprávy typu, že Španělsko nabízí Ukrajině tanky Leopard, ale Německo dodávku blokuje. Kancléř tohoto Německa by tedy měl tiše mlčet a své protektorátní vize uložit na hodně lepší časy, než jsou ty, do kterých padáme – i německou vinou.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Když je horko

Zůstal jsem jak sám voják v poli, široká rodina je na prázdninách. Mimo jiné zalejvám mladejm okurky a rajčata. Dnes mě doprovázaly Gari s Norou. Jindy jsou nadšené, že mohou šmejdit po neobvyklé zahradě, strkat všude nos a všechno si pořádně prohlídnout.
A dnes?
Na zahradě stojí pro děti trampolína. Asi vás nebudu dlouho přesvědčovat, že nejsem typický trampolínový typ. Podle mě je to šeredný obrovský krám k ničemu.
Ale pozor, pejskové mají jiný názor. Hned zjistily, že jestli je někde na zahradě stín, tak je to POD TRAMPOLÍNOU, stín stínovatý, o to lepší, že se pod trampolínou nedá sekat tráva (i to je zdroj mé nelibosti) a vysoká tráva líp chladí než krátká, to dá rozum. I ten psí, a to je, panečku, nějaký rozum!

Čtěte neff.cz.