Ohebné slovo „diskriminace“
V progresivistickém slovníku patří slovo „diskriminace“ do hlavního zásobníku, hned vedle inkluze, diverzity, rovnosti a pojmu „právo“ ve stovce variacích, zpravidla pak ve smyslu „nárok“. V poslední době se s ním cvičí v souvislosti s manželstvím pro všechny – to je mimořádně úspěšný reklamní slogan, kterým úzká skupinka interesentů prosazuje svůj zájem. Že prý jsou stejnopohlavní dvojice diskriminovány, jelikož nemohou uzavřít manželství a tento akt je vyhrazen dvojici muž – žena.

Slogan záměrně odvádí pozornost od podstaty věci. Ta se vyjeví v ostrém světle, když si položíme jednoduchou otázku. Jak je to s mateřstvím a s rolí matky? Je to diskriminace, že je mateřství vyhrazeno ženám? Že tedy muž, který se cítí býti ženou a třeba by i podstoupil operace a hormonální kúry a změnil jméno, prostě matkou není a stát se nemůže, jelikož mu není umožněno přírodou porodit dítě? A naopak, je to diskriminace, že žena nemůže oplodnit jinou ženu a stát se otcem, třebaže chodí v kalhotách a podstoupí operaci a hormonální kúru a nechá si říkat pane?

Pokud je v tomto světe vševládnoucího relativismu hodnot něco jednoznačné, pak to, že matka musí mít dělohu a otec odpovídající zařízení, a kdo takto vybaven není, matkou potažmo otcem se stát nemůže. Ano, můžeme povykovat, že jde o diskriminaci. Už proto, že je dnes možné vše, pokud je to dost absurdní, realitě vzdálené a působí to dost zajímavě a pokrokově. Pak ale se přestaňme bavit o čemkoli. Prohlásit tedy můžeme cokoli, nicméně princip pohlaví, princip přenosu genetické informace z elementu samčího do elementu samičího tvoří základ živé přírody.

No a od něho je odvozem civilizační útvar zvaný manželství – je to zákony daná úmluva o tom, že se přenos genetické informace bude těšit speciální ochraně a podpoře, jelikož přenášení informace je pro společnost prospěšné.

Uzákonit se samozřejmé dá všechno a období od roku 1948 do 1989 nás poučilo, co všechno lze uzákonit. Osobně se domnívám, že i tato nátlaková akce nakonec k „manželství pro všechny“ povede, jelikož „to jinde mají taky“. A zde prorokuji a chci se vsadit s kýmkoli, co bude dál: masivní útok na školský systém pod hlavičkou „sexuální výuky“ a brzy nato někdo přijde s myšlenkou kvót do vedoucích funkcí. V obsazování do filmových rolí už kvóty máme (jinde mají, k nám to jistě přijde též), copak můžeme strpět, aby se do vedoucích konsorcií dostávali lidé jen tak živelně, nedejbože na základě nějakých znalostí a výsledků práce?

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Proč já ano a oni ne?

Jdeme lesem a cítím houby. Poprvé jsem je zvětřil v pátek a naposledy tedy v neděli ráno, jasná, ostrá houbová vůně. Říkám si, když je cítím já se svým civilizačně degenerovaným čichem, jak je musí cítit pejskové?

Silně, samozřejmě že silně. No a ať mi někdo vysvětlí, jak to, že nejsou psi cvičení na vyhledávání hub? Třeba jsou, nevím o tom. Googlil jsem a zjistil, že Francii pejskové vyhledávají lanýže. Narazil jsem na velmi povzbudivý článek na serveru InfoPes.cz, že prý se to naučí každý pes. Autorka Zuzana Bohdalová, datum říjen 2017. Dobrý, ale nikdy jsem neviděl, že by někdo měl psa vycvičeného na houby, ani jsem o tom neslyšel.

Zkoušet to nebudu. Abych Gari a Noru mohl cvičit, musel bych houbu nejdřív najít já. Což je s mýma očima problematické. Zůstanu u toho, že je budu vyčmuchávat jen tak naplano, bez výsledku.

Čtěte neff.cz.