Dvě otázky
Korupční skandál hnutí STAN pomalu přechází do klidnější fáze. Otevřená zůstává otázka, zda je dobré, aby ministrem vnitra měl být předseda politické formace, která čerpala peníze od podvodníků a korupčníků. Kladou si ji nezodpovědní novináři, koaliční partneři zjevně nikoli. Víta Rakušana podpořil i Jan Švejdar, jehož Rakušan vyhodil z postu policejního prezidenta ještě dřív než do kachlíkárny v Holešovicích nastoupil. Rakušan tedy možná ustojí i obvinění Hany Marvanové, že ho hrozícím skandálu upozornila už na začátku roku.

Dvě otázky zůstávají ale naprosto nezodpovězené.
Ta první je široce přetřásána: jak je možné, že se vybraným médiím dostal do ruky kompletní policejní spis o rozsahu osmaosmdesáti stran? V magazínu Reportér jím rozsáhle listuje Jaroslav Kmenta a jeho komentáře k tomu jsou jako vždy zasvěcené a chytré. Na některé otázky odpovídá, jiné klade, ale jeden otazník zůstává nerozluštitelně zamotaný: jak se mohlo stát, že listuje? Z toho, co analytik Kmenta vylistoval, je zřejmé, že dopad případu je víc politický než kriminální a že vůbec někdo z lidí namočených do aféry skončí v teplákách. Kdyby někdo spis nevynesl ven, Petr Gazdík by nadále ministroval a Vít Rakušan by se nemusel o své křeslo obávat.

Co je ale záhada nejzáhadnější: jak to, že Michal Redl mohl tak dlouho fungovat s opakovaně prodlužovanými papíry na hlavu? Naposledy to bylo u plzeňského soudu 13 května, předsedkyně soudu Petra Pavlíčková prodloužila omezení svéprávnosti na dalších pět let. Je zjevné, že od určité úrovně se lze v tomto státě pokusit o beztrestnost – vzpomeňme na tanečky kolem politického loutkáře Romana Janouška, odsouzeného na čtyři a půl roku, jak dlouho se oháněl svým zdravotním stavem! Jak to, že nikdo nenese odpovědnost za to, že umožnil komplicovi nejslavnějšího českého gangstera, aby ovlivňoval politickou formaci, která je ve vládě a dokonce zastává post ministra vnitra?

Dá se pochopit, že pokoutní předání spisů do rukou vybraných novinářů je těžko postižitelné. Ale na lékařských posudcích soudně znaleckých posudcích a rozsudcích je někdo podepsaný, ví se tedy, kdo pomohl Redlovi utéct z tenat justice – se všemi následky, jež teď prožívám. Celý skandál pravděpodobně skončí jen ostudou a Bratrstvo kočičí pracky si příště dá ještě větší pozor. Ono si ho dalo už teď, nikoho z nich nechytli s krabicí napěchovanou miliony. Soudní systém se svými nepostižitelnými znalci to pak všechno zase přikryje.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Taková ztráta psa

Bouřky lítaly kolem Zvole od rána. První nás chytla na procházce, trochu jsme zmokli, ale nestálo to ani za zmínku. Druhá procházka byla ve znamení sluníčka. Pak to ovšem přišlo.

Skoro se setmělo. Byl jsem v tu chvíli dole v kuchyni. Běžel jsem do patra, abych zkontroloval veluxová střešní okna a dveře na balkon. Gari pochrupovala na pelíšku v mé pracovně. Vrátil jsem se dolů a Nora zmizela.

Racionálně vzato, ěak se muselo stát, že jsme otevřel dveře a Nora vyklouzla. Vzpírám se tomu. Všechno bylo zavřené. Nepochyboval jsem o tom, že všechno bylo zavřené i ve chvíli, kdy jsem šel nahoru. Tutově bylo vše zavřené po mém návratu z patra – a hned jsem Noru postrádal. Všechno jsem prohledal, ono toho moc není, záchod, komora, zádveří a garáž. Volal jsem. Lítal po baráku.
Nakonec jsem volil to nepravděpodobné a křičel jsem venku do sloupů vody padajících z oblohy. A Nora se vynořila. Jak se to stalo? Nevím. Teď už je suchá a záhada se zvolna propadá do historie, mezi neobjasněné případy, jako je potvora v jezeru Loch Nes a ztráta Jantarové komnaty.

Čtěte neff.cz.