Nová pravidla
Jelikož nás okolnosti během dvou let vyškolily v oboru praktické pandemiologie, dokážeme klást na základě posledního vládního návrhu ne zcela pošetilé otázky. Vláda se totiž rozhodla postavit se proti hrozící vlně tsunami nákazy omikronem masivním testováním všech zaměstnanců. Bude to dvakrát týdně, hlava nehlava, očkovanec, prodělanec, všechno jedno. Racionální jádro zde vidíme. Preference očkovanců očividně má smysl jako nátlak na neočkovance, aby se očkovat nechali. Nicméně šíření nákazy omezuje jen druhotně, prostě tím, že očkovanci se sice mohou nakazit, ale průběh je mírnější a nakažlivost slabší. Tolik tedy k tomu, že vládní opatření dopadne na všechny stejně.

Zaměstnanci se mají testovat dvakrát týdně. A zase je tu racionální jádro. Omikron je podle převažujících informací sice ještě nakažlivější než delta, ale míň nebezpečný. Do postele vás ale položí. To masivní pokládání do postele by běh ekonomiky mohl ohrozit v podstatě podobně jako v lockdownu. Lidé nesmějí, když si lehnou, tak nemohou, takto to funguje.

Takto uváženo, návrh vypadá rozumně. Ďábel se ale vždy skrývá v detailech a ty neznáme. Napadají mne dva. Jak se to bude platit? Firmy by měly dostávat příspěvek 60 kaček za test. To je daleko od požadavku Hospodářské komory 100 Kč za test. Skutečných nákladů na PCR test je těžké se dobrat, ale jsou v řádu tisíce korun. Cena hospitalizace je samozřejmě násobně vyšší, takže na úsudek není radno spěchat. Další informace, která bude důležitá, se týká pozitivně zachycených. Musí do karantény – takže vypadnou z pracovního procesu. Na jak dlouho?

Toto jsou jistě otázky, se kterými vláda kalkuluje a neuvádím je tady jako námitku, ale skutečně jako otázku. Zatím je sympatické, že vláda netlačí na pilu, nevyhlašuje dramatické restrikce. Varuje před silvestrovským shlukováním. To bude velká zkouška inteligence a odpovědnosti. Jak dopadla, uvidíme do deseti, patnácti dnů, ba i dřív, protože omikron má inkubační dobu zřejmě kratší.

Budoucnost růžová není, nicméně očkovanec s posilující třetí dávkou má slušnou šanci že ho ze začátku roku nepotká šeredné překvapení. Jistota to není, to už po dvou letech zkušeností víme.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Pořád ale smrdí

Onehdy jsem tu psal, jak se Gari stačila nasmrdět v desetistupňovém mraze. Přišli jsme domů, byla čistá jako padlý sníh, ale smrděla. Vyšamponoval jsem ji.
Smrdí dál.
Je třeba si to přiznat. Není to nápadné. Při jejím spatření si nemusíte dávat kolík na nos a mohl bych ji uvést k anglické královně a žádný bulvární list by nezaznamenal nic nevhodného. Ledaže by královna klesla na kolena, aby se ji pokusila očichat. Královna to určitě nedělá, já občas ano. Tudíž vím, že Gari smrdí dál. Maličko. Vzdáleně. Ale není to ten příjemný psí odér, který my, pejskaři, máme tak rádi.
Snad časem vyvětrá. Zatím očichávám pro potěšení jen Noru. A jeden pes, to je málo.

Čtěte neff.cz.