Netolický vyhozen, hlavolam nevyřešen
Dnes už slavná tiskovka Babiše a Hamáčka o Vrběticích se konala před třemi týdny, v sobotu 17. dubna. Můj sobotní úvodník je hodně rozháraný, jeho část z rána se zmiňuje o Hamáčkovi jako o Kašpárkovi, pokud si myslí, že mu tanec kolem cesty do Moskvy (ta byla oznámena a poté odvolána) zvedne body. Pak přišla ta tiskovka a v dalším týdnu se provalilo, že vláda, tudíž i Hamáček, o vrbětické aféře věděli od 7. dubna. Což je tedy víc než měsíc. Semlelo se toho od té doby hodně, jenom na jedno čekáme: rozumné vysvětlení, co Hamáčka vedlo k rozhodnutí letět do Moskvy – a nechat si to zatrhnout Andrejem Babišem. O drobný skandáál se pak zasloužila média a vyhazov Netolického z postu v dozorčí radě České pošty je už jenom třešnička na dortu. Kdybych se měl vrátit k idei Kašpárka, pak jen dodám, že ani tento tah mu na popularitě nepřidá: Hamáček se Netolickému pomstil za to, že Netolický mluvil s novináři. Komického je na tom hodně, možná nejvíc to, že Netolický v podstatě popřel nedokázanou verzi příběhu, že Hamáček chtěl Rusům nabídnout ututlání skandálu výměnou za vakcínu a summit Biden – Putin. Netolický rozhodně tedy Hamáčka neosolil, natož aby ho podrazil – jen řekl, že do Moskvy letět chtěl. Což si asi většina lidí myslí, jenom nevíme, co tam chtěl dělat.

Babiš v Portu
Zatím nejlíp vyšel ze šlamastiky Andrej Babiš. Noviny rozmatlávají pitomost o výměně Vrbětic na Bidena, zapomněla na Faltýnkův diář i na dotace Agrofertu a Babiš teď hájí barvy republiky na summitu EU v Portugalském Portu. Radovat se může i z dvojí blamáže opobloku. PirStan uznali, že nemá cenu shánět 120 hlasů poslanců, kteří prahnou o to přijít o zaměstnání a plat a hromadu výhod, trojkoalice Spolu se zamotala do osočování Hamáčka z vlastizrady a nedala dohromady ani těch usmolených padesát podpisů a musela si nechat líbit potupné Okamurovo „když o to stojíte, připojte se k nám, my to chceme už dávno“. Zahájit předvolební tažení dvojím fiaskem, tomu se říká parádní vykročení. Útěchou může být, že to všechno zajímá minimální procento občanů, že rozhodnutí jsou rozhodnutí děj se co děj a nerozhodnutí se na volby vykašlou nebo se rozhodnou v hodině dvanácté, podle toho, jaký nesmysl jim kdo nabídne. Kreativita je v tomto směru velká.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Proč jenom Nora

Noře bude brzo deset a mohl bych tedy zavést statistické zkoumání, jak je to s mírou zprasení. Můj dojem je takový: jdeme po našem obvyklém okruhu. Mám ji na očích stejně jako Gari. Pak přijdeme domů a Nora je jako čuně, kdežto Garině stačí otřít tlapky. Nehledě samozřejmě k tomu, že pak v garáži, kde máme kohoutek a hadici, dělá Nora ksichty, že by ji jeden zabil.

Je snadné usoudit, že Nora je větší prase než Gari. Jenže pak do toho Gari hodí vidle. Vyválí se v nějakém neřádstvu a je nutno ji omývat v gumových rukavicích a kolíkem na nose. Kdybych tedy měl postupovat exaktně, musel bych zanést nějakou stupnici. Bahnité tlapky v podobě ponožek na spodní straně a nahoře je pak smrdutá hnědá hmota neznámého původu, zapracovaná i do textilního obojku s všitou ochranou proti klíšťatům. To by v téhle Richterově stupnici byla dejme tomu desítka. Ale jak to škálovat?

Budu o tom přemýšlet. Nepochybuji, že mi jedna nebo druhé nebo obě brzy dodají studijní materiál.