Na zmíněné adrese skutečně výzva ke Kongresu zveřejněna je. Chce někdo jasnější a výmluvnější důkaz, že Greenpeace je politická organizace a nikoli hnutí zaměřené na ochranu životního prostředí? „Domluva s americkými kongresmany“ je činnost navýsost politická. Organizuje se tu politická akce s cílem zmanipulovat činnost už nejen našeho, ale dokonce cizího zákonodárného sboru. Už nejde o mokřadla a o chřástaly, jde o globální obrannou politiku.

Jistě že občané mají ústavou zaručené právo petiční a nikde není psáno, že se petice nesmějí posílat i mimo území republiky. Jenom by bylo fér, kdyby o tom věděli i ti lidé, kteří podporují Greenpeace, tuto celosvětovou fabriku na ekologismus. Může vládnout konsensus stran toho, co je to životní prostředí a že má mít prioritu před lidskými aktivitami. S politikou je to složitější. Zde si Greenpeace osobuje právo hovořit ve věci vnitropolitické, zahraničně politické a obranné „jménem občanů“. Šestnáct tisíc stoupenců Greenpeace má podle tohoto konceptu zasáhnout do budoucnosti země, za zády vlády i parlamentu.

Zajímavý by byla i reakce strany Zelených. Petice se ptá kongresmanů: Česká vláda tvrdí, že radarová základna se stane součástí struktur NATO, či dokonce že protiraketová obrana USA bude pod velením NATO. Jste skutečně ochotni připustit, že o využití radaru a případném vypálení antiraket nebude rozhodovat vaše země? Přitom právě Zelení podmínili svoji podporu společnému obrannému úsilí tím, že bude skutečně společné, tedy v rámci aliance NATO. Petice útočí na tradiční americký nacionalismus a izolacionismus, jehož se pokusil politicky využít v předvečer druhé světové války i Hitler a který oddálil vstup USA na evropské bojiště v první světové válce. Takže otázka zní: Co na to říkáte, Zelení?

ZLOBENÍ S ASTONEM: Nastalo žárlení
Že bych Iris vyměnil za Dominku? Ani nápad. To říkám já a vy jistě víte, že to myslím vážně. Iris si to nemyslí. Začíná se mě držet hodně zblízka, aby snad toho malého tvorečka nenapadlo si mě někam odvést. Třeba by mě chtěla zahrabat do krabice s plyšáky, nebo tak něco.
Má to i herní efekt. Včera jsme vymysleli hru na námořní pěchotu. Dominika přelézá překážku: sedím na křesle, ona mi musí vylézt na klín, pak přeleze opěradlo, spouští se na zem, obíhá křeslo a pak znovu a znovu. Chybí zde řvoucí seržant, aby atmosféra Perry Island byla úplná. Výcvik je o to tvrdší, že mi žárlivá Iris leží na noze, takže Dominka nemůže obíhat kratší cestou - tam leží pes, ale musí obíhat křeslo.

Hra přinesla první výsledky. David se radoval, když viděl, že Dominka už vylezla sama bez pomoci na volné křeslo na druhé straně stolu! Nekomentoval jsem jeho radost, nicméně jsem si uvědomoval i stinné stránky úspěchů dohoto typu. Už brzy bude rajtovat po nábytku, už brzy budou všude šlápoty ze zablácených podrážek, už brzy bude pracovat na svém sebezničení.

Zatím je to tréning. Tak do toho, vojáku, ještě jednu rundu, makej, makej!